Po dlouhé době se objevil problém, kterému by se organizace Greenpeace opravdu měla věnovat. Snad jí nebude připadat málo důležitý.
Organizace Greenpeace, v posledních letech neodmyslitelně spojená se zavilým bojem proti uhelným elektrárnám, přispěla nemalou měrou ke ztrátě konkurenceschopnosti států v EU. Ještě v roce 2009 přitom vedla rozsáhlou kampaň za záchranu tuňáka obecného. Požadovala tříletý zákaz jeho průmyslového lovu, aby se populace této žádané ryby mohla vzpamatovat. Tehdy odešla z kolbiště poražena. Ke zlepšení početnosti jeho populace – nikoliv však jisté záchraně – vedlo až vládní vymáhání kvót výlovu o pár let později (historie zde). Nyní nastala podobná situace s jinou rybou.
Uvědomili jste si někdy, jak se makrely v obchodech postupně zmenšují? Kdysi v prodejnách „Ryby – drůbež“ byly pomalu přes celou šířku pultu. Alespoň si to tak z dětství pamatuji. Wikipedie uvádí, že dorůstají 45 centimetrů. Dnes je však jejich délka v obchodech, podle osobní zkušenosti, srovnatelná s papírem formátu A4. Vysvětlení nabízí zpráva, která se objevila před pár dny (zde).
„Populace makrely obecné se blíží k bodu zlomu, lidé by místo ní měli jíst sledě, uvedla Společnost pro ochranu moří (MCS). Právě makrely jsou podle ní pro rybářské společnosti z Norska a Velké Británie hlavním cílem jejich rybolovu, píše deník TheGuardian,“ informoval web iDnes.
Něco, co má konečně smysl
Což je přesně to, co by mělo Greenpeace zaujmout. Ba přimět k neodkladné akci. Příklad tuňáka přeci ukazuje, že taková snaha má smysl. Lidé ve státech EU by takovou kampaň Greenpeace ocenili hned ze dvou důvodů. Tím prvním je, že by se mohlo podařit zachránit oblíbenou rybu, byť za cenu její několikaleté menší dostupnosti (a tedy i její vyšší ceny). Druhým důvodem ocenění by pak byla skutečnost, že by se tato zelená skupina zaměřila na něco, co má smysl, a omezila by proto své aktivity zaměřené na likvidaci životní úrovně lidí v unijních státech.
Otázkou však zůstává, zda bude tento cíl organizaci připadat dostatečně vznosný. Na rozdíl od pofidérního a nedosažitelného cíle „záchrany světového klimatu“ jde totiž o cíl zcela konkrétní a dosažitelný. Jenže se na něj jen stěží dá naroubovat více či méně nápadná snaha o zavedení socialismu. Což je z pohledu progresivistů naopak velkou výhodou dekarbonizace a celého Green Dealu…
Čtěte také:
Čeští „užiteční idioti“ zaplatí za Green Deal půl bilionu
Green Deal: Niedermayer šíří závist a dezinformace
Celý boj za záchranu klimatu stojí na zvrácené lži
komouši to zvládli za 40 let, převlečení komouši to zvládli za 30. A bez jakékoli veřejné hlubší politické debaty nás Andrej Babiš za souhlasu své vládní koalice a velké části opozice (Piráti, lidovci, TOP 09, STAN) přihlásil do evropské dluhové a evropské daňové unie. To je výsledek „koronavirové smlouvy“ z časných ranních hodin 21. července 2020.“ a to se vyplatí.
Nečekané stažení vyvolává nepokoje na evropském energetickém trhu: Chemická společnost BASF prodává svůj podíl na projektu Nordlicht offshore větrné elektrárny švédské státní společnosti Vattenfall – a utrpí přitom miliardovou ztrátu. Důvody jsou složité a vyvolávají otázky o stabilitě německé energetické transformace. Společnost BASF, kdysi ambiciózní partner v rozšiřování pobřežních větrných elektráren, se stahuje z hlavních projektů Nordlicht 1 a 2 v německém Severním moři jen několik měsíců po vstupu do projektu. dotovaná energetika je podvod tisíciletí….Analýza evropského jednotného trhu: příliš slabý, příliš byrokratický a příliš drahý
Tak mě napadá, že nic netrvá věčně, co němci chtějí udělat se svými větrníky v moři, až doslouží – ocel v moři rezne, lopatky větrníku se rozpadají, ani turbina nebude sloužit víc než 15 let. To monstrum budou rozebírat nebo to jen odstřelí, ať si příroda pomůže sama…Ekologie zajásá.