Anonymní autor vystupující pod jménem Thomas Paukner zveřejnil další sérii dokumentů a tvrzení namířených proti hnutí STAN (podrobně také ve videu). Tentokrát nejde o zakázky, kontakty ani lobbistické zákulisí, ale o mnohem jednodušší mechanismus: poslanecké kanceláře, státní náhrady a firmu BeSTAN s.r.o., kterou vlastní hnutí STAN.
Podle Pauknera si BeSTAN pronajímal od Lesů České republiky kancelářské prostory v Brně a následně je poskytoval poslancům STAN jako regionální kanceláře. Nájemné pak podle něj hradila Sněmovna z peněz daňových poplatníků. Paukner tvrdí, že právě v tomto rozdílu mezi vstupní cenou nájmu a částkami proplácenými Sněmovnou vznikal problém.
Jeho hlavní teze je ostrá: politické hnutí si podle něj vytvořilo vlastní mezičlánek, přes který tekly veřejné peníze. Sám Paukner to shrnuje slovy: „Stát pronajímal a stát také platil.“
Hnutí STAN obvinění odmítá. Ředitelka hlavní kanceláře STAN Lucie Krejčová pro Echo24 uvedla, že autoři účtu podle ní používají „neúplné nebo zcela lživé informace ve snaze vyvolat dojem skandálu“. STAN tvrdí, že BeSTAN ani hnutí žádné zákony neporušily, společnost prochází auditem a správnost smluv i faktur kontroluje Kancelář Poslanecké sněmovny.
Jak měl systém fungovat
Jádro celé věci lze popsat poměrně jednoduše. Existuje společnost BeSTAN s.r.o. Podle veřejných údajů ji vlastní hnutí STAN. Její jednatelkou byla Lucie Krejčová, která zároveň působí jako ředitelka hnutí. Firma si od Lesů České republiky pronajala prostory v budově v Jezuitské ulici v Brně.
Po sněmovních volbách se v těchto prostorách podle Pauknera objevily regionální kanceláře poslanců STAN. Jmenovitě uvádí Janu Krutákovou, Josefa Fleka a Martina Hájka. Každý z nich měl mít se společností BeSTAN samostatnou smlouvu na kancelář za 28 500 korun měsíčně.
Právě tady začíná spor. Paukner tvrdí, že BeSTAN platil Lesům ČR za prostory výrazně méně, než kolik následně inkasoval přes poslanecké náhrady. Cituje přitom i širší otázku, která míří k hospodaření celé firmy: „Klíčová otázka zní – kde jsou ty peníze?“
Podle zveřejněných údajů měla společnost BeSTAN v letech 2022 až 2024 tržby v řádu milionů korun. Echo24 uvádí částky přibližně 7,1 milionu korun za rok 2022, 8,38 milionu za rok 2023 a 7,7 milionu za rok 2024. Paukner tvrdí, že podle zakládací listiny společnosti měly tyto příjmy plynout právě z pronájmů poslaneckých kanceláří.
Problém podle něj není jen účetní, ale právní. Politické strany a hnutí totiž nesmějí běžně podnikat. Mohou si založit obchodní společnost pouze pro zákonem vymezené činnosti, například vydavatelskou, publikační, propagační nebo organizační. Paukner proto tvrdí, že pronajímání kanceláří poslancům za účelem příjmu je něco jiného než povolená stranická činnost.
Sám to formuluje přímo: „Politické strany nesmí podnikat.“
STAN mluví o manipulaci. Paukner o mlžení
Obrana STAN stojí hlavně na tom, že Paukner podle hnutí pracuje s neúplnými čísly. Lucie Krejčová upozornila, že prostory v Brně neměly podle smlouvy jen 79 metrů čtverečních, jak zdůrazňuje Paukner u samotných kanceláří, ale celkem 264 metrů čtverečních. Do toho podle ní patřily i další místnosti, učebna, prezentační prostor, skladové a ostatní plochy.
STAN také odmítá Pauknerovo tvrzení, že by roční nájem od Lesů ČR činil jen zhruba 253 tisíc korun. Podle Krejčové šlo při započtení dalších prostor a nákladů o částku přes 550 tisíc korun ročně. Firma BeSTAN podle ní na pronájmu nevydělávala, naopak měl konkrétní brněnský pronájem skončit ztrátou.
Paukner naopak tvrdí, že STAN směšuje dvě různé věci: stranické prostory v prvním patře a poslanecké kanceláře v pátém patře. Podle něj je rozhodující, co bylo skutečně předmětem smluv s Poslaneckou sněmovnou a co bylo Sněmovně předkládáno k proplacení. Tvrdí, že právě v těchto smlouvách se o prvním patře nemluví.
Dalším sporným bodem je začátek nájmu. Paukner upozorňuje, že jedna ze smluv měla původně uvádět začátek už od 1. listopadu 2021, přestože nájemní vztah s Lesy ČR začal až později. Dodatek zveřejněný u Sněmovny skutečně ukazuje opravu data na 1. prosince 2021 a vrácení nájemného za listopad. STAN tedy peníze podle dokumentu vrátil, samotná chyba ale zůstává součástí příběhu.
Podstatné je, že tato kauza nestojí na dojmech, ale na dokumentech, které existují ve veřejných registrech. To ještě neznamená, že Pauknerova právní interpretace je automaticky správná. Znamená to však, že otázky nejsou vymyšlené a zaslouží si jasné odpovědi.
Těch je několik. Proč měla politická strana vlastnit firmu, přes kterou šly poslanecké náhrady? Bylo pronajímání kanceláří činností, kterou zákon stranám a jejich společnostem umožňuje? Odpovídaly účtované částky skutečným prostorům a službám? A pokud BeSTAN inkasoval milionové tržby, jaké konkrétní náklady tyto příjmy spotřebovaly?
To jsou otázky nikoli pro facebookovou přestřelku, ale pro Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí, Poslaneckou sněmovnu, případně finanční úřad. Jestli STAN tvrdí, že šlo o standardní servisní model bez zisku a bez porušení pravidel, měl by být schopen tuto konstrukci podrobně a srozumitelně doložit.
Pauknerův text je tvrdý, místy až obžalovací. STAN jej odmítá jako manipulaci a zvažuje právní kroky. Mezi těmito dvěma póly však zůstává jednoduchá věc: veřejné peníze proplácené za poslanecké kanceláře končily ve firmě vlastněné politickým hnutím, jehož poslanci tyto kanceláře využívali.
A to je přesně typ situace, u které nestačí říct, že všechno prošlo auditem. Audit může potvrdit účetnictví, ale veřejnost potřebuje vědět, zda byl celý model také politicky čistý, zákonný a férový vůči daňovým poplatníkům.
