Viděl jsem v DVTV rozhovor s paní Olivovou, která se představuje jako umělkyně a pedagožka. Není ani jedním. Na to, aby byla pedagožkou jí chybí vzdělání. To říkám s vědomím, že absolvovala vysokou školu, a dokonce obhájila dizertační práci. Škola, která umožnila, aby Olivová obhájila titul PhD. by měla přijít o akreditaci.
Paní „pedagožka“ zapojuje do své činnosti děti a ani neví, že dětská sexualita se začíná vyvíjet ve dvou letech a vykládá, že dětí se sexualita nedotýká.
Nebudu se zmiňovat o tom, jak paní Olivová vypadá a jak svým životem, podle jejího vyjádření, otevírá cestu dalším umělcům …
O umění paní pedagožka neví nic. Není obeznámená se základními fakty dějin a teorie umění. Hovoří o svobodě umělce a neví, že tento problém se řešil už před sto lety.
Dnes je, naopak, doba, kdy si uvědomujeme, že v umění je možné vše a že umělec sám musí hledat hranice. Dokonce si dovolím prohlásit, že umělecká svoboda je něco neaktuálního, nesoučasného a je potřeba hledat nová pouta.
Svoboda bez pokory neexistuje
Současná avantgarda, můžeme-li o něčem takovém mluvit, je v hledání hranic, nikoliv v získávání svobody.
Svoboda je důležitá a delikátní věc. To, co dnes řada lidí vnímá jako svobodu, je často jen prostá bezuzdnost. Svoboda bez pokory neexistuje.
Paní Olivová hovoří stále o sobě, o svých pocitech, o svých potřebách a já se ptám, proč tím zatěžuje ty ostatní, proč valí své problémy na lidi kolem sebe? To jsou levné pseudohumanistické postoje módní v současném světě.
Zákony platí pro všechny
Rovněž hovoří o tom, že by společnost měla dávat umělcům pardon, tzn. modifikovat pro ně zákony tak, aby se nedotkly jejich „posvátné svobody“. Na to nemá nikdo právo. Zákony platí pro celou společnost. Přizpůsobování zákonů jedincům, třídám nebo sektám jsou projevy totality.
Umělecké školy hledají svoji podobu, kterou v záplavě experimentálních gest ztratily. Úloha pedagoga je nesmírně důležitá. Současní umělci, v rámci zachování směšné originality, odmítají vlastní historii, jsou nevzdělaní a nechtějí naslouchat jiným názorům. Dnes, kdy umění ztratilo svojí materiálovou základnu a převažují konceptuální polohy, hraje vzdělanost a kultivovanost zásadní roli. Ani jedno se s paní Olivovou neslučuje. Je ostudou naší nejstarší umělecké školy, že tam může působit jako vedoucí pedagog.
Znovu opakuji. Pro umělce platí stejné zákony jako pro celou společnost. Pokud mu jeho čest přikazuje jejich porušení, měl by tak učinit a přijmout stanovený trest.
Navrhuji, aby AVU byla odebrána akreditace.
Autor je emeritním rektorem Akademie výtvarného umění.
Čtěte také:
Nedemokratická demokracie
Kulturní válka o Ježíše na AVU: trpící spasitel začal traumatizovat studenty
Zdravice Milana Knížáka k 17. listopadu: Zatím ještě můžu říkat, co chci a za to děkuji
Je potřeba hledat nová pouta. Přesně!
No a není to jen kýhání stárnoucího brontosaura, který tohlencto ondyno sám vyprovokoval? To umění neumění se najednou posunulo a panáčkovi to přijde moc ? Copak už si nikdo nevzpomene na jeho vlastní urputný sračky? Tím se naprosto nezastávám toho děvčete jen osvěžuji paměť.
pozor, kojící gerila na výplatnici státu…🤮🤮🤮
https://9gag.com/gag/aPAy5MK
Do umenia, práce umelcov a celkove verbálnych prejavov a šírení myšlienok aj keď niektoré z tých prejavov môžu byť ľudovo povedané aj veľmi hlúpe by svetské zákony alebo autority mali zasahovať minimálne jedine v krajných prípadoch keď naozaj by tie prejavy mohli nejako výraznejšie ohrozovať spoločnosť – to myslím všeobecne. Určite by akýkoĺvek publicista a ani umelec nemal mať silnejšiu autocenzúru k tomu že ke´d bude o niečo viac nekonvenčný alebo provokatívny že mu niekto klepne po prstoch. Celkove zákony ak nie sú v nevyhnutnej miere ale viac zväzujú a v širšej miere ako je to nevyhnutné obmedzujú a normujú niečo idú aj proti určitej ľudskej dôstojnosti a prirodzeným právam človeka. Preto pri akýchkoľvek autoritami vydaných pravidlách ktoré by sa týkali umenia alebo prejavu treba vo zvýšenej miere dbať na to aby sme nejako necitlivo nezasahovali do legitímnych slobôd človeka. Neviem čo táto umelkyňa prezentovala.
Ak sa niekde nahá pred neplnoletými prezentovala ako čítam v komentároch, tak áno tu je určitá opodstatnenosť že zákony a spoločenské autority tu dávajú určité mantinely.
Jenže džina z láhve vypustil již před lety pan Knížák! Tím nemyslím jeho happeningy mimo oficiální struktury státem povoleného umění v dobách ČSSR, ale mám na mysli okamžik, kdy tento typ seberealizace přenesl jako učitel na AVU.