Netreba nám Popova!

Přišla o několik dosti lukrativních koncertních zakázek (Metropolitní, Bavorská státní opera atd.) v důležitých koncertních sálech leckde po Evropě i jinde. To všechno je nám servírováno našimi skálopevnými médii. Méně se pak říká, že svá bezdůvodně odřeknutá vystoupení vzápětí vysoudila zpět (například právě tu „MET“).

O koncert přišla i v Praze politickým rozhodnutím radnice v srpnu 2023. Důvod? Prý se nedostatečně jasně nevyjádřila k ukrajinské válce. Přitom krátce po zahájení konfliktu únoru 2022 válku odsoudila: „Mám na Ukrajině mnoho přátel a ta bolest a utrpení mi trhají srdce. Chci, aby tato válka skončila a lidé žili v míru.“ Zároveň však kritizovala tendenci nutit umělce, aby veřejně vyjadřovali své politické názory a odsuzovali svou vlast. Tomu lze rozumět. Těch „antichart“ jsme si v minulém režimu užili dosti, a je to tu zase. Pro změnu v libo-demo podání.

Bratislavské vystoupení dopadlo úspěšně, protestujících před divadlem byla hrstka, zjevně nemluvili jménem celého Slovenska. Což mohu podepsat. Shodou okolností jsem v dotčených dnech byl v Bratislavě, a i když jsem koncert neviděl, s lidmi jsem mluvil, a to v množství větším než malém. Naše média se však tváří, jako že zlý ošklivý Fico zase jednou přelstil vůli lidu a vnutil mu zpropadenou putinovku. Čímž se mimochodem naši novináři nebo politici, vyslovující podobné nesmysly, vměšují do suverénní politiky sousedního státu. Asi by se divili, kdyby to samé někdo dělal jim.

Mně celá lapálie s pěvkyní připomněla ještě jinou souvislost. Před časem jsem zaznamenal výmluvný titulek: „Může Šostakovič za Putina? Jak se svět vážné hudby staví k ruskému dědictví.“ Tak se ptal server časopisu Forbes. Na Ukrajině je válečný konflikt s Ruskem. Znamená to ale, že mají utichnout veškeré ruské skladby, veškeré symfonie? Vážná hudba řeší vážnou otázku, avšak snaha o její řešení někdy sklouzává do extrémních rozměrů. Navíc pro popisovaný problém je klasická hudba pouze příkladem, který lze zobecnit – do jaké míry je přípustná ostrakizace ruského umění?

Kádrování jako na běžícím pásu

Co se týče žijících umělců, tam už se kádrování děje jako na běžícím pásu. Příkladem je – vedle Anny Netrebko – třeba proslulý ruský dirigent Valerij Gergijev. Angažmá mu vypověděla Mnichovská filharmonie a nasmlouvané koncerty zrušily Carnegie Hall i festival Dvořákova Praha. Přitom pozorovat charismatického Gergijeva při provedení například Šostakovičových symfonií je strhující zážitek. Možná nejde najít na planetě dirigenta, který interpretuje Babí Jar takovým způsobem, až u posluchače vyvolává prakticky permanentně husí kůži, dodává k tomu Forbes.

Šostakovičův předchůdce v řadě velkých ruských skladatelů, Petr Iljič Čajkovskij, je dalším nežijícím klasikem, na kterého dopadlo embargo. Konkrétně waleský Cardiff Philharmonic Orchestra vyškrtl Čajkovského ze svého programu. Prý v Čajkovského skladbě, kterou mělo hudební těleso v Cardiffu na repertoáru, zní i vojenské motivy. Vedení orchestru škrtnutí Čajkovského zdůvodnilo tím, že jeden jeho člen má rodinu na Ukrajině a hrát ruského skladatele by pro něj bylo složité.

Něco podobného potkalo tohoto klasika i v pražském Národním divadle, které vyškrtlo jedno z jeho děl z dramaturgického plánu, navzdory bizarní shodě náhod, že autorem předlohy toho díla byl ukrajinský (!) spisovatel N. V. Gogol!

Nabízí se otázka – zakážeme-li Čajkovského (Borodina, Musorgského, Rachmaninova atd.), bylo by asi také třeba z knihoven vyházet a nejlíp rovnou rituálně spálit romány a povídky A. P. Čechova či Lva Tolstého – to on přece popsal triumf ruské vládkyně Kateřiny Veliké v bitvě o Krym proti Osmanům. Přestaneme taky číst Dostojevského? Mimochodem, univerzita v Miláně skutečně požádala místního spisovatele, aby kurzy o Dostojevském odložil.

Za poslední tři roky bylo po celé Ukrajině pokáceno mnoho pomníků a přejmenováno mnoho ulic v rámci zákona o „dekolonizaci“. Zatím naposledy, před pár týdny, nějaký vandal postříkal rudou barvou bustu Michaila Bulgakova (narodil se a vystudoval v Kyjevě) na kyjevském domě, kde strávil dětství a kde dnes sídlí jemu věnované muzeum. Tamní politici, místo aby tento trapný kousek odsoudili, vyjádřili záměr rudý nástřik na památníku ponechat. Asi jako symbol. Bulgakov přece seděl na tom tanku směřujícím na Dněpr…

Myslím, že spějeme plným krokem k okamžiku, kdy zakážeme mnohé další. Třeba Michaila Vasiljeviče Lomonosova (1711-1765), mezi jehož vědecké úspěchy lze zařadit formulaci obecného zákona zachování hmotnosti a pohybu z roku 1748. V té souvislosti by bylo třeba s okamžitou platností přestat uznávat vědecké tituly a hodnosti udělené na stejnojmenné, tedy Lomonosově univerzitě, a to od počátku její existence. Chabou nálepkou na štítě samotného Lomonosova snad může být jen fakt, že ve 30. letech 18. století studoval mimo jiné také na univerzitě v Kyjevě. To jej však neomlouvá. Byl prostě Rus, a tečka.

Nebo takový Nikolaj Gavrilovič Slavjanov (1854-1897), vynálezce obloukového svařování kovů. Nebo Michail Semjonovič Cvět (1872-1919), vynálezce chromatografie. Či Alexandr Stěpanovič Popov (1852-1906), průkopník bezdrátové telegrafie. Je přirozené, že je nutno zakázat Mendělejevovu (1834-1907) tabulku prvků. Stejně se ji už dnešní děti nedokážou naučit, natož aby pochopily, o čem a k čemu je.

Nemluvě o Ivanu Petroviči Pavlovovi (1849-1936), jenž je znám díky svým pokusům se psy při zkoumání podmíněného reflexu. Mimochodem Pavlov byl také pionýrem v jiné oblasti, totiž boji proti alkoholismu, což, jak víme, není právě v Rusku problém zcela zanedbatelný. Pavlov se k tomu dostal rovněž díky podmíněným reflexům – pacient vidí alkohol, a přitom si vzpomene na pilulku, která mu spolu s alkoholem působila zvracení – dodnes myslím užívaný princip antabusu – což vede alkoholika k abstinenci. Ohromující je ale i sám fakt, že po tomto zatvrzelém Rusovi se dodnes jmenuje náměstí a zastávka metra v Praze. To by se mělo pranýřovat. Hodila by se třeba zastávka Grety Thunbergové či prostě Bruselská. Jak vidno, stojí před námi ještě mnoho úkolů.

Čtěte také:
Váleční ideologové vyhnali operní pěvkyni Netrebko, nyní i brankáře Hudáčka
Etnická nenávist? Ne, varování!
Stoniš na koberečku u Lipavského