Tlustý: Žijeme v období západního socialismu

Nedá mi to, abych se hned na začátku nezeptal, co říkáte na předvolební kampaň SPOLU, ve které nám Petr Fiala oznamuje, že je čas stát na správné straně. Stojíte na správné straně?

Klasik by řekl, že to je typicky „prázdné a falešné“. Vítám ale, že opustili modrou barvu, která byla dlouhodobým symbolem původní a pravé ODS, a přešli k oranžové, symbolu ČSSD, a zelené, symbolu Zelených. Dokonale se tím hlásí ke krokům Fialovy vlády a potvrzují, že už nemají nic společného s pravicovou politikou.

Více než tři a půl dekády od listopadu 89 přišla koalice SPOLU s nápadem zakázat komunistickou propagandu. Co tomu říkáte?

To je pouze jejich předvolební propaganda. Kdyby to prosadili, tak by určitě chtěli být těmi, kdo budou rozhodovat o tom, co je a co není komunistická propaganda. Vzhledem k jejich politice bych byl na jejich místě opatrnější.

ODS vznikla na jaře 1991. Zakrátko jste do ní vstoupil, byl jste v ní tedy od samých počátků. Jak na tuto éru a počátky vzpomínáte dnes, v těchto časech?

Byla to cesta od chudoby a bankrotů. Mnoho lidí si už neuvědomuje, že východní blok a RVHP, i Varšavská smlouva, to všechno zaniklo kvůli ekonomickému bankrotu, kvůli neschopnosti vyrábět dostatečné množství a kvalitu zboží. Po roce 89 to dlouhou dobu vypadalo na neustálý růst, cestu k prosperitě, růst životní úrovně, lidi se začali mít docela dobře. Neuměli jsme si představit – a dodnes jsem z toho v hlubokém šoku – že ta cesta k prosperitě byla nahrazena cestou k bídě, cestou, na jejímž konci to zase vypadá na bankrot. Ve vývojové spirále se vracíme zase do podobné situace, jako byla ta v 80. letech.

Když se nad tím zamyslím, on je to vlastně zase – doufejme – konec dalšího socialismu. Tehdy to byl konec východního socialismu. V něm vládli takzvaní dobří lidé, kteří sice možná chtěli, aby se všichni měli bezvadně, ale zapomněli, že když budou přerozdělovat a tvořivým brát a dávat jiným, že prostě omezí produktivitu a tvořivé lidi odradí. No a teď žijeme v období západního socialismu, protože tytéž myšlenky ovládly Brusel. Před pár lety dokonce ovládly i Spojené státy americké, což bylo donedávna nepředstavitelné.

V Evropě stále vítězí natažené ruce. Společnost ovládají lidé s heslem: „My máme také nárok.“ A k tomu, aby si uspokojili všemožné své nároky, tak musejí brát peníze těm produktivním, ale ty to přestává bavit. V Americe už to ty produktivní přestalo bavit, takže vyhráli volby.

Po listopadu 89 bylo ústředním heslem volání po svobodě. A to vůbec ve všech oblastech, ale především jsme volali po svobodě slova. Jak to vypadá s tímto zásadním požadavkem listopadové revoluce nyní? Uchovali jsme si svobodu, zejména svobodu slova?

V této oblasti se také spirála uzavírá, teď máme u nás vládu, která si chce uchovat svou moc tím, že zakazuje říkat jiné než jejich myšlenky. Ano, v principu to bylo stejné i na konci východního socialismu v 80. letech.

Pokud je svoboda slova v ohrožení, kdo ji ohrožuje nejvíce? Mluví se o Evropské unii, mluví se o různých samozvaných aktivistech, kteří si hrají na hodnotitele pravdy. Kdo má podle vás hlavní vinu na ubíjení svobody slova?

Správný název pro ně jsou neokomunisté. To jsou lidi, kteří jsou přesvědčeni o tom, že oni vědí, jak se máme mít dobře, mají právo nám vládnout, mají právo rozhodovat za nás. To je pro jakýkoli komunismus i neokomunismus charakteristické – snaha rozhodovat za nás. Komunisté staří i noví si myslí, že oni vědí lépe, co potřebujete. Tak to bylo v totalitním režimu a stejné myšlení mají i ti noví. Evropská unie i současná vláda přesně takto myslí. Dokážou jen nařizovat, co máme dělat, a zakazovat, co nemáme dělat.

Proč? Pětatřicet let od osvobození od komunismu. Proč to dělají?

Všechno je to motivované snahou udržet se u moci. Každá jejich věta by měla začínat slovy: „Protože my to chceme řídit.“ Proto zakazují, rozkazují, regulují a neustále zvyšují daně a finanční zátěž. K tomu, aby řídili takzvané blaho společnosti, potřebují mít v ruce čím dál víc peněz. Proto teď také vyplouvá na povrch, že celý ten jejich úžasný Green Deal, doprovázený hesly o ekologii a záchraně planety, je jen přejmenování dramatického zvyšování daní. Zdaňují energie a s nimi v podstatě všechno další, ale snaží se v lidech probouzet pocit, že zachraňujeme planetu. Oni vědí, že zvyšovat daně z příjmu nebo DPH, to že by ten hodný evropský nebo český člověk stěží snášel, ale říkat mu k tomu: „Ano, litr benzinu tě bude stát víc, protože zachraňuješ planetu,“ je pro spoustu lidí přitažlivé, přestože je to blbost. Ale tak tomu v historii často bývá.

Mimochodem, tím se uzavírá kruh. Čím více lidem seberou peněz, tím více jich přerozdělí, a tím více se stávají nepostradatelnými pro ty, kterým je dávají, protože samozřejmě fronta natažených rukou je obrovská. Přerozdělování peněz dělá z lidí ovce. A jakmile ve společnosti převáží natažené ruce, tak to je vlastně konec. Proto já vnímám jako zásadní vítězství produktivních lidí v Americe, protože jedině vítězství produktivních lidí nad nataženýma rukama dává naději, že se to obrátí, nebo alespoň zmírní.

Jste zkušený politický matador. Co vás dnes napadá, když se díváte na politiku ODS, ve které jste hrál spoustu let zásadní roli?

Napadá mě, že to není ODS. Je to vlastně jen ukradená ochranná známka. To ukradení známky je založené na tom, že řadě lidi nedochází, že z deseti principů, na kterých stála skutečná ODS, dnes neplatí žádný. Takzvaná nová ODS jsou neokomunisté, kteří jen matou lidi. Tím páchají zločin. Například o sobě říkají, že jsou pravicoví, což je prokazatelná lež. Na tom, co dělají, není pravicového vůbec nic, je to naopak klasická levicová politika. Tím kompromitují skutečnou pravici, která ovšem v tuto chvíli už neexistuje. Oni nejenže tuto zemi zbankrotují, ale navíc v myslích lidí zneváží pojem pravice. Třeba si ale ještě včas lidé uvědomí, že komunistické nesmysly zkrátka nefungují. V jakémkoliv druhu komunismu jednoho dne všechna jejich ideologie skončí na tom, že jejich utopii nemá kdo platit.

Celý text najdete v měsíčníku TO číslo 4