Osm voleb během pěti let a zdánlivě nekonečná politická krize. Bulharsko však letos možná konečně našlo cestu ke stabilitě. Otázkou zůstává, jak dlouho tento stav vydrží.
Období let 2021–2026 představuje v rámci Evropské unie bezprecedentní případ chronické politické nestability. V Bulharsku se během tohoto relativně krátkého časového úseku uskutečnilo celkem osm parlamentních voleb. Takto vysoká frekvence volebních cyklů nemá v rámci současných demokratických systémů EU obdobu a signalizuje hlubokou strukturální dysfunkci politického systému.
Tento fenomén můžeme nazvat politickým „balkanismem“, jelikož je v různých formách přítomný ve většině balkánských zemích. Nejde jen o časté opakování předčasných voleb, ale především o trend hledání stále nových „spasitelů“, tedy konečně upřímných a neoportunistických politických subjektů. Tento aspekt politického balkanismu je zvláště silný například ve Slovinsku. Vraťme se však do Bulharska a představme si tamní politickou situaci.
V jádru minulé předkrizové dekády stál „jeden“ muž, Bojko Borisov. Mezi lety 2005 a 2009 zastával funkci primátora Sofie. V roce 2006 zakládá politický subjekt, který nás bude provázet celou „bulharskou epopejí“ – GERB, v překladu: Občané za evropský rozvoj Bulharska. Ve zkratce mluvíme o bulharské verzi našeho Andreje Babiše a jeho hnutí ANO. Proč? Stejně jako on i Borisov a jeho strana vsadili na konzervativně centristický populismus, tedy na strategii „catch all party“. Následkem toho se GERB stal dominantní politickou silou v Bulharsku na celou druhou dekádu našeho století. Výsledkem byl vznik obdoby „antibabišismu“, s cílem konečně odstavit Borisova a GERB od moci. Tak se dostáváme na počátek politické krize.
I takoví lidé existují
První volby z krizového období se konaly v dubnu 2021 (konkrétně 4. dubna). Vítězem se opětovně stala strana GERB se ziskem cca 26,18 % hlasů (75 mandátů z 240), následovaná novým a prvním protestním „antiborisovským“ subjektem s bizarním názvem „Има такъв народ“ (ITN), což by se dalo přeložit jako „Takoví lidé existují“ nebo „Takový národ existuje“ (Dále v textu budu raději užívat bulharskou zkratku ITN pozn. autora).
Můžeme jej přirovnat k našim Pirátům skrze jejich původní antisystémovost, nicméně dnes, stejně jako u našich Pirátů, jsou systémoví, až to bolí. Tento nový subjekt ve volbách uspěl se ziskem 17,66 % a připsal si tak 51 mandátů. Třetím v pořadí a posledním, který si v případě těchto voleb představíme z důvodů zahlcení čtenáře daty, bude BSP – Bulharská socialistická strana, tedy obdoba našeho SOCDEMu, která získala 14,78% a 43 mandátů. Naprostá neschopnost všech tří zmíněných subjektů sestavit vládu vedla k vypsání předčasných voleb.
Druhé dějství naší bulharské politické eskapády se konalo 11. července 2021. Tentokrát v čele pelotonu proběhla změna a ITN zvítězila s 23,78 % (65 mandátů), zatímco dříve dominantní GERB obsadil druhou pozici s 23,21 % (63 mandátů). Třetí pozice opět patřila socialistům se ziskem 36 mandátů (13,22%). Ani tentokrát nevznikla funkční vládní většina.
Jepičí život vládní koalice
Ještě téhož roku (14. listopadu 2021) se konaly třetí volby. A právě zde se do popředí dostává nově vzniklé druhé „spasitelské“ hnutí, „Pokračujeme ve změně/ Продължаваме промяната“ neboli PP (i zde se jedná o kompromisní překlad pozn. autora), které vzešlo z útrob předešlé úřednické vlády a zvítězilo se 25,67 % (67 mandátů). GERB si udržel relativně suverénně druhou pozici se ziskem 22,74 % (59 mandátů). Socialisté však byli voliči odsunuti na čtvrté místo (36 mandátů a 10,21 %), a jejich někdejší pozici zaujalo liberální „promenšinové“ uskupení (zejména za zájmy Turků, ale i Romů a Pomaků) Hnutí za práva a svobody. Bylo mu přisouzeno 34 křesel a 13 % hlasů. Jen doplním, že spasitelé č. 1 (ITN) se propadli těsně pod 10 % a ztratili relevanci.
Vznikla koaliční vláda, jejímž jádrem se staly strany PP a BSP, která však vydržela pouze do léta 2022 (přibližně 7 měsíců efektivního vládnutí). 2. října 2022 se tak konaly další volby, které opanoval GERB se ziskem 25,33 % (67 mandátů), následované PP s podporou 20,2 % (53 mandátů). Hnutí za práva a svobody si udrželo třetí pozici se ziskem 36 mandátů. Socani z BSP skončili tentokrát pátí s 25 mandáty. Jejich pokořitelem se stalo uskupení „Възраждане/Znovuzrození“. Mohli bychom jej definovat jako českou SPD na „proruských stimulantech“.
Druhé spasitelské hnutí na scéně
Ve zkratce můžeme říci, že ani tentokrát to nedopadlo, a tak se dostáváme do roku 2023 a k pátým volbám. GERB obhájilo svoji vedoucí pozici a získalo 69 mandátů, v závěsu za ním se umístila koalice PP-DB s 64 mandáty. Pokud si říkáte, že vám její název něco říká, nemýlíte se. Jedná se o naše druhé „spasitelské hnutí“, které do party přibralo několik dalších liberálních subjektů. Mezi nimi můžeme najít bulharské „Zelené“ a bulharský VOX – probruselskou extrémistickou stranu, kterou v česku známe (respektive její kolegyni díky tomu), že do ní zběhnul někdejší pirátský poslanec a europoslanec Peksa. Obě tyto strany jsou součástí bruselské internacionály Volt Europa. GERBu se nepodařilo sestavit vládu, a tak přišla řada na PP-DB. Výsledkem byla „opozičně-vládní smlouva“ mezi PP-DB a GERBem, která fungovala na principu rotace premiérů. Její stabilita však byla dosti omezená.
Výsledkem této situace byl značně turbulentní rok 2024, během kterého se konaly hned dvoje volby bez zásadního výsledku. Pro zjednodušení se jimi nebudeme hlouběji zabývat, nicméně upozorním, že obě vyhrál GERB, a i ostatní relevantní umístění zůstaly relativně stabilní. Pouze v případě červnových voleb se Hnutí za práva a svobody probojovalo na druhou pozici následované PP-DB, Znovuzrozením a BSP. V následujících říjnových se však zmíněné hnutí propadlo na čtvrtou pozici (jinak pořadí zůstalo stejné). A nyní se konečně dostáváme k volbám, které to díky bohu pro bulharské občany konečně rozsekly.
Zrod nového Orbána?
Osmým dějstvím této vleklé politické krize se staly parlamentní volby v dubnu 2026, které představují možný bod zlomu. Vítězem se stalo nové uskupení Progresivní Bulharsko vedené bývalým prezidentem Rumenem Radevem, které získalo 44,6 % hlasů, a výrazně tak překonalo všechna předchozí „spasitelská“ hnutí. Na druhém místě skončila „proevropská“ koalice PP-DB a třetí příčku obsadila dlouhodobě dominantní strana GERB. Tyto volby jsou specifické nejen jasnějším vítězstvím jednoho subjektu, ale především ideovým posunem.
Poprvé od počátku krize se do čela dostává politická síla otevřeně kritická k dosavadnímu prozápadnímu a probruselskému konsenzu (vyplývající z bulharské ekonomické zaostalosti a filozofii, víc Bruselu, víc blahobytu), zejména ve vztahu k podpoře Ukrajiny a sankční politice vůči Rusku. V českém mediálním prostoru se v souvislosti s Radevovým vítězstvím hovoří o zrodu nového Orbána, anebo proruské klice uvnitř EU.
„Vzorňáci“ v Bulharsku táhnou
Závěrem lze konstatovat, že bulharská politická krize let 2021–2026 není pouze příběhem institucionální nestability, ale především cyklem opakujících se vzestupů a pádů tzv. „spasitelských“ hnutí. Subjekty jako ITN či PP (později PP-DB) dokázaly v krátkém čase mobilizovat masivní voličskou podporu, na základě protestního étosu a příslibu „nové politiky“, avšak stejně rychle narazily na limity vládnutí, vnitřní nejednotu a neschopnost dlouhodobě stabilizovat politický systém. Tento vzorec ukazuje, že poptávka po „neokoukaných“ a zdánlivě nekompromitovaných aktérech je v bulharské společnosti (ale nejen tam) silná, avšak strukturální problémy nelze řešit pouhou personální obměnou.
Paralelně s tím si po celou dobu udržuje významnou pozici strana GERB, vedená Bojko Borisovem, která představuje jakýsi „babišovský“ pilíř systému – dominantní, pragmatickou a ideologicky flexibilní sílu, schopnou oslovovat široké spektrum voličů. Podobně jako v případě Andreje Babiše a jeho hnutí ANO, funguje GERB jako catch-all party, která těží z kombinace silného lídra, klientelistických vazeb a relativní organizační stability. Jakýmsi paralenem na tuto politickou horečku se stalo až (a opět nepřekvapivě spasitelské) hnutí Progresivní Bulharsko.
Měli bychom se však ptát, stálo to za to? Pět let, osm voleb a politikou otrávená společnost. Ačkoliv si můžeme někdy myslet, že česká politika je jeden velký Kocourkov, musíme být bez ohledu na ideologický dres rádi, že naše země a společnost netrpí politickým balkanismem, protože Bulharsko a další balkánské země nám ukazují, že může být hůř. Mnohem hůř.
Čtěte také:
Předseda Milionu chvilek Minář půjde před soud. Žene ho tam europoslanec Bystroň
Exradní Kňourek udeřil na ČRo: Stížnost, kterou Český rozhlas těžko zamete pod koberec
Gulyho realita: Vidle Donalda Trumpa
