Rubio a popelec aneb První neděle postní a síla symbolů

Popeleční středa zahájila největší křesťanské svátky – Velikonoce. Katolická církev tak vstoupila do 40denního velikonočního půstu, do období pokání. Znamením pokání je kříž na čele z popela „kočiček“ předchozího roku. A právě s takovým znamením vystoupil na veřejnosti ministr zahraničních věcí USA Marco Rubio. Na sociální síti X to vzbudilo rozruch.

Komentáře k Rubiovu přihlášení se ke křesťanskému symbolu přišly odevšad – psány jsou anglicky, italsky, polsky, španělsky, ale i rusky. Některé jsou obdivné, jiné kritické. Přijetí popelce není svátostí katolické církve, je tedy otevřeno každému. Jde o připomenutí pomíjivosti pozemského života a zároveň vyjádření člověka, že je připravený k pokání, k litování svých hříchů.

Symboly mají svou cenu

Symboly lidstvo užívá od nepaměti. Symbol má svůj význam a odkazuje na nějakou myšlenku či událost. Je to svým způsobem silné sdělení (viz např. vlajky vojsk, ryba křesťanů, znaky firem apod.). Nejspíš by bylo celkem vhodné, kdyby se i mezi špičkami EU našel někdo, kdo by se symbolem popelce připojil k pokání. A že by bylo za co. Zatímco v USA se prezident dovolává Boha, v EU je to něco nemyslitelného. EU se rozchází se svými židovsko-křesťanskými kořeny.

Dnešní První neděle postní je začátkem velkého očekávání, obdobím zklidnění, ztišení. Ať tedy dobře proběhne a na jejím konci, o sobotním velikonočním Vzkříšení Páně, nechť bude vzkříšena i naše evropská civilizace rozbouřená podivnými ideologickými válkami.

Čtěte také:
Kdo si posype hlavu popelem a kdo přijme popelec?
Dědova mísa aneb jak důchodci ujídají chleba vnoučatům
Pokrokářská úderka zase řádila na katolické fakultě UK
Vytěsňování smrti nese ovoce – konec oboru pohřebnictví v Česku