Na tom by nebylo až tak nic zvláštního. Někdo si dává do plechové skříňky v práci hanbaté holky, jiný má doma svůj rudý koutek s portrétem Stalina, Lenina, či jiného humanisty. Každý podle vkusu soudruha.
Ovšem při bližším pohledu na plakát máte pocit, že na něm něco nehraje, něco je zvláštního, něco drhne v oku.
A pak se vám v mysli jako jakýsi stín mihne ta známá holubice míru s ratolestí v zobáku od Pabla Picassa. A skoro hned vzápětí v mysli probleskne další obraz Pabla Picassa Guernica, který velmi sugestivním způsobem vyjadřuje hrůzy války.
Ten detail, na kterém se vám oko zastavilo je, že na obálce, resp. na plakátu Respektu holubice míru drží v zobáku náboj nebo dělostřelecký granát.
První, na co jsem si vzpomněl, když jsem ten detail rozklíčoval, byl komentář gumy ČSLA majora Terazkyho z filmu Černí baroni při pohledu na Jana Žižku vymalovaného na zdi síně lidově demokratických tradic: „Čo s takým klacíkom, dajte mu do rúk aspoň ľahký guľomet!“
Jenže ve druhém sledu se mi v hlavě objevil citát „Válka je mír“ Ministerstva pravdy z dystopického románu 1984 od George Orwella, a to mě smích přešel.
Skvělý postřeh. Kdysi dávno se mě někdo ptal „co nechci“. Protože to bylo v minulém režimu, zamyslel jsem se, a odpověděl – „nechci se bát“. Nějak se mi to poslední dobou přestává dařit.
Mě smích přešel ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že si toto někdo doma _dobrovolně_ vyvěsí.
Jsme na tom hůř než to na první pohled vypadalo. Mám strach o naše děti. 🙁
Ta kurva Bakala se jen směje místo doživotí v base za podkopání důvěry v kapitálový trh,si drze jeho horda reflexuje.