Beránek boží, nebo smlouva s ďáblem? Díl první

Tzv. „euronovelou” české ústavy, která vstoupila v platnost 1. června 2002, pozbyla Česká republika svou formální svrchovanost a v článku 10a a 10b zakotvila nadřazenost mezinárodního práva nad českým právním pořádkem. A nyní se na nás valí další pohroma, tentokrát z Vatikánu.

Důsledkem je, že občané ČR jsou nuceni strpět nejen nařízení Evropské unie, ale třeba také mezinárodních organizací, jakými jsou Světová zdravotnická organizace (WHO) a další.

Důležitým faktorem pro ještě větší ztrátu státní svrchovanosti, než by bylo nutné, je neuvěřitelná servilnost naší politické reprezentace počínající naším vstupem do EU, kdy vládní vyjednavač Pavel Telička nevyjednal pro ČR zhola nic pořádného, jak se to podařilo například Polsku nebo Maďarsku.

To se projevuje v současnosti i vůči WHO, které si zejména v postkovidové době hraje na celosvětového arbitra a diktátora podmínek pro určování pravidel fungování zdravotní agendy každého občana státu. Těm by se však bylo snadné vyhnout, pokud by současná vládní reprezentace požadavky WHO ve schvalovacím procesu odmítla. Namísto toho je vymlčovala a nechala tiše projít, čímž je učinila závaznými.

Vatikánská smlouva je nadřazena českému právnímu pořádku

Další pohroma, která se na nás valí, pochází z Vatikánu. Současná vláda „progresivně liberálně fronty”, složená z ODS, KDU-ČSL, STAN, TOP 09 a donedávna Pirátů, k tomu využívá posledních několik měsíců svého mandátu. Možná jste zachytili, že Petr Fiala podepsal novou Vatikánskou smlouvu (tzv. konkordát), která bude nadřazena našemu vlastnímu právnímu pořádku.

Už proběhlo její projednávání v odborných výborech a už byla dokonce schválena poslanci v prvním čtení. A schválil ji i senát. Čeká ji už jen druhé a třetí čtení ve sněmovně a pak podpisový automat prezidenta Petra Pavla.

Pro současnou vládu je zcela typické, že nebere žádný ohled na odborné názory a na námitky o přínosech a úskalích této mezinárodní smlouvy. Jako „hlavy pomazané” zatahují tuto zemi (a hlavně její občany) do závazků, které mohou být – diplomaticky řečeno – velmi pochybné.

Zamyšlení nad neúčelností, respektive důvody, proč bychom ji neměli přijmout z hlediska dalšího okleštění státní suverenity, se zabývala senátorka Daniela Kovářová ve svém komentáři na webu Deníku TO. Není tedy mým záměrem dívat se na tuto smlouvu z tohoto hlediska.

Úskalí nové smlouvy s Vatikánem

Jak už to tak bývá, když jdete něčemu naproti, tak vám vhodné okolnosti a zejména lidé překříží cestu. Můj článek, ve kterém jsem se už dříve otřel o tuto problematiku, si přečetl Jan Rozek, právník kanonického práva, emeritní církevní soudce a aktivní člen v organizaci Pro čistou církev, která pomáhá obětem zneužívání v církvi, a propojili jsme se.

A teď bych vám chtěl s jeho odbornou pomocí v několika dílech přiblížit skrývaná úskalí nové smlouvy s Vatikánem. Ta úskalí, respektive útesy, které by mohly roztříštit již tak pochroumanou důvěru v katolickou církev (a v jakoukoliv církev obecně), nacházíme zejména ve dvou oblastech:

Oblast trestněprávní nepostižitelnosti

• Proč se „nenápadně” změnily formulace některých paragrafů ve Vatikánské smlouvě? Co se tím má zakrýt?
• Proč působí nová Vatikánská smlouva jako zcela bezproblémová a jak mění výklad některých paragrafů kanonické právo, které běžní právníci (včetně těch ústavních) neznají?
• Rozšiřuje se platnost Vatikánské smlouvy i na jiná náboženství či církve (včetně muslimské)?

Oblast majetková

• Jsme opravdu ve stavu, kdy došlo k odluce státu od církví, jež měla být završena morálně spornou církevní restitucí, kterou prosadil Miroslav Kalousek a která stála velké miliardy z daní občanů?
• Jsou v nově formulované Vatikánské smlouvě skryté požadavky na další vysávání veřejných rozpočtů, které by mohly dokonce daleko převýšit výše zmíněné restituce?
• Zaváže se Česká republika platit církevní zaměstnance z daní občanů?

Kam kráčí katolická církev?

Díky odborníkovi na církevní právo se s vámi chci podělit o alarmující informace, které nejsou z oblasti konspirací. Pan Rozek totiž může na příkladech doložit a ukázat, jak se mohou aplikovat různé paragrafy Vatikánské smlouvy s využitím kanonického práva a jak se případně „elegantně” obejdou budoucí změny ve smlouvě, aby nemusely projít zákonodárnou sněmovnou.

Všimněte si, že nezmiňuji křesťanství jako víru, ale vrcholnou mezinárodní církevní instituci se sídlem ve Vatikánu, včetně té české a moravské reprezentace, kterými jsou jednotlivá biskupství jednající se státem v podobě České biskupské konference a které zastupují nebo zastupovali kardinálové Dominik Duka a Jan Graubner.

Není tudíž mým záměrem jakkoliv „napadat” křesťanské věřící nebo konzervativní lidi. Mým záměrem je – společně s panem Rozkem – dát i jim možnost k zamyšlení, kam katolická církev směřuje.

Víte o tom, že konkordáty, které byly uzavřeny s Adolfem Hitlerem nebo s Benitem Mussolinim, do dnešního dne stále platí a nebyly zrušeny? Proč se divit, když je doložitelné, že Vatikán velmi dobře profitoval na fašistickém a nacistickém válečném úsilí. Nebo na konci války pomáhal za tučný poplatek nacistickým prominentům zmizet kdesi v Argentině.

Čtěte také:
Ďáblova smlouva se Svatým stolcem
Podlézání Bruselu a Washingtonu jakoby nestačilo. Fialova vláda nás chce podřídit i Vatikánu
Papežův výrok o buzerantech zřejmě aktivisty LGBT nepotěší