Tak nějak se dá telegraficky předznamenat nová 250stránková knížka Františka Novotného, jehož možná znáte spíš jako autora sci-fi a cestovatelských příběhů. Toto je od něho překvapivá, vítaná a nesmírně erudovaná odbočka do politologie, politické historie a geopolitiky, psaná svižným beletristickým stylem.
Své vyprávění startuje znepokojujícím údivem, jak velký počet debatérů pod internetovými články pokládá za největšího padoucha dnešní doby Spojené státy (a oklikou tedy i celý Západ), škodolibě se raduje z jejich neúspěchů a přeje jim krach a odchod do pekla. Rétorikou tolik podobnou bigotnímu komunistickému antiamerikanismu 50. let. Možná se nemýlíme, máme-li při čtení pocit, že právě to bylo tou bezprostřední motivací k jejímu napsání.
Novotného následná prezentace světa, jaký je teď, v současné krizi, s několika zástupnými válkami jako možnými roznětkami další války světové, se pokouší varovat, do jakého chaosu by se svět vychýlil, kdyby nechal Západ padnout. Popisuje půl tisíciletí globálního vůdcovství Západu – nejprve Evropy, pak USA – které i přes všechny vady vytvořilo prosperitu a civilizovanost v rozsahu v dějinách nebývalém.
Nabízí vysvětlení hegemonických konfliktů jako přirozený vývoj podobný evolučnímu soupeření a podléhající základnímu evolučnímu zákonu – expanduj, nebo zanikneš, jak tě vstřebají jiní expandující.
Střídání hegemonů
Sleduje, jak se i v tom půltisíciletí západního dobývání a ovládání světa střídaly hegemonie španělsko-portugalská (katolická) či anglicko-holandská (protestantská). Při jejich zaměření na zámoří o nadvládu nad Evropou zápolily Francie a Německo, a po jejich vyčerpání ve dvou válkách přešla hegemonie na USA a SSSR.
Bezválečnou porážkou sovětského komunismu se na chvílí zdálo, že hegemonie Západu pod patronátem USA má navždy vyhráno. Usnul na vavřínech a těšil se, jak jej budou všichni mít rádi a jak jej budou chtít napodobovat. Mezitím v mozcích jeho intelektuálních elit kvasil neomarxismus, jejž tam před pádem SSSR ještě stihla implantovat KGB prostřednictvím mírových organizací a studentských hnutí. Institucemi zároveň stihla propochodovat Frankfurtská neomarxistická škola.

Neomarxismus po pádu Sovětského svazu metastázoval do progresivistických absurdit bořících samotné struktury společnosti – politická korektnost (později přejmenovaná na woke), LGBTQ, transgenderismus, dekolonizace, přepisování dějin, vylučování pedagogů a novinářů, převrácený rasismus kritické teorie, cenzura (dez)informací, Green Deal, přebírání moci nevolenými neziskovkami, masová imigrace, islamizace, a nakonec i ten starý osvědčený antisemitismus. Západ slábl, odzbrojoval, ztrácel pud sebezáchovy a mrskal se vědomím viny za všechna zla světa.
Bezpečný svět se mění v minové pole
Uplynulo sotva desetiletí, než jej z růžového snu všemi obdivovaného začaly probouzet šokující nepochopitelnosti – islámský útok na New York 11. září 2001. Zjištění, jak mu Čína krade technologie a zuřivě zbrojí. A do třetice ruský útok na Ukrajinu, potvrzující oživený apetit Ruska pro opětnou imperiální expanzi – na Západ.
Bezpečný svět západní hegemonie se mu začíná měnit v nebezpečné minové pole, v němž proti němu stojí tři noví (vlastně staronoví) kandidáti na globální hegemonii. Mají společné dvě věci: a) všichni jsou totalitní, b) všichni Západ nenávidí a touží se mu mstít. Čína za století opiových válek. Islám za kolonialismus. Rusko za pokoření v porážce SSSR. A co je ještě horší – nemotornou nebo nedbalou diplomacií je Západ všechny tři vehnal do společné náruče – proti sobě. Takto vzniklá skrumáž těchto hegemonů je oním „rozcestím“.
V čem bychom mohli žít…
Jak by asi svět vypadal pod kterýmkoli z těchto hegemonů, ilustruje Novotný z jejich historických analýz a současných ideologií, které prezentuje každou zvlášť. Západní civilizaci – i při výčtu všech jejích vad a selhání – potvrzuje jako veskrze „humánní, demokratickou, průzkumnickou, badatelskou a průkopnickou“. A také schopnou regenerace i po současném ochromení „progresivistickým poblouzněním“. Musí se však z něho „probudit dříve, než se na globálním trůnu usadí nový hegemon“. Má tedy naléhavý úkol, na nějž jí zbývá málo času.
Čechům na závěr radí položit si naléhavou otázku: „V jakém chci žít světovém pořádku – americkém, čínském, ruském, nebo islámském?“ A připomíná, že nějaký ten multipolární svět vícera mírumilovných hegemonů v radostném soužití je „z říše snů“.
To vše zde je jen taková hubená kostřička, na niž nám toho Novotný navěsil zatraceně mnoho k přemýšlení a politickému uvažování.
Autor je spisovatel.
Čtěte také:
Lipavského protiruské pohádky naším jménem a za naše peníze
Klenot ze světa literatury
„Střízlivění“ – nová knížka sociologa Petra Hampla
Komentáře (0)