Pověstná politika měření různým metrem, podle toho, jak rozmar spolu s mocí kážou, je u nás dávným domovem. Ani dnes, po volbách, tomu není jinak. Pod taktovkou kohosi ze zákulisí se rozjíždí kampaně proti některým možným protagonistům příštího českého vládnutí. Teď právě mluvím o „kauze“ Filipa Turka, ale vsadil bych na to své nejlepší boty, že v celé té mediální mazurce nejde zdaleka jen o Turka. To je ale na jinou úvahu.
Rád bych tu na několika příkladech ukázal, jak funguje naše politické a mediální pokrytectví, výstižně nazvané „dvojím metrem“. Znamená to, jak všichni víme, že jednomu stejný čin měříme jako plus, jinému jako mínus, a podle toho dávkujeme míru rétorické angažovanosti v neprospěch jednoho či prospěch druhého. Zde je pár příkladů.
Vadí nevadí
- Patnáct a více let staré hlášky Filipa Turka na sociálních sítích? VADÍ!
Fakt, že zhruba v tomtéž věku jako hubatý glosátor Turek psal nějaké nesmysly na Facebook, náš dnešní prezident Petr Pavel uvědoměle studoval na komunistického rozvědčíka a byl předsedou ZO KSČ? NEVADÍ! - Komentář Jiřího Kobzy ke střílení na filozofické fakultě (vyjádřil se ve smyslu, že jednou z globálních příčin té tragédie může být hodnotová rozpadlost dnešní eurounijní praxe a záměrné dezorientování mladých lidí a studentů)? VADÍ!
To, že Dozimetr ukradenými penězi financoval STAN? NEVADÍ! - Plakát SPD s „chirurgem z dovozu“? VADÍ!
Členství Ivana Bartoše v radikální skupině Antifa, která je např. v USA vedena jako teroristická? NEVADÍ! - Obskurní obvinění Andreje Babiše kvůli vrácené dotaci pro Čapí hnízdo? VADÍ!
Dosud nevyjasněné kauzy Petra Fialy – kampelička, peníze pro neziskovku „na barmské ženy“ atd.? NEVADÍ! - Když učitelka Bednářová vysvětlovala dětem dobové dění na Ukrajině a po pravdě řekla, že v Kyjevě se toho času nestřílí? VADÍ!
Když mnohočetný český funkcionář Václav Bartuška schvaloval v roce 2015 upalování civilistů v Oděse a zabíjení v Dněpropetrovsku, že ho kvůli tomu musel veřejně kárat i tehdejší ministr zahraničí Zaorálek? NEVADÍ! Mimochodem, z Bartušky se čerstvě stal náš velvyslanec ve Velké Británii, asi za odměnu za správné názory… - A nemusíme zůstávat jen na domácí půdě. Jestliže se syrský prezident, někdejší terorista, šéf Fronty an-Nusrá, syrské odnože Al-Kájdy, Ahmed Šara sejde s Petrem Pavlem, je to v pořádku. NEVADÍ!
Když jede slovenský premiér Robert Fico do Moskvy na oslavu ruského státního svátku, je to špatně. VADÍ! Jaký ale metr vezmeme na situaci, že po rozmluvě s Pavlem odjel do Moskvy i Šara? VADÍ? NEVADÍ?
Hodnocení faktorů konfliktu na Ukrajině
A to už vůbec nemluvíme o tom, jak se mění mediálně-politické hodnocení faktorů konfliktu na Ukrajině. Ještě v roce 2014 byl dobrovolnický pluk Azov, financovaný oligarchou Ihorem Kolomojskym (týmž, kdo instaloval do vedení země Volodymyra Zelenského), i v našich médiích charakterizován jako „nový Taliban“, jehož šéfové označují své válčení jako „boj proti podlidem za vítězství bílé rasy“ (poslanec Andrij Bileckij).
Dnes je z původního balatalionu Azov celá brigáda Azov, plně začleněná do oficiální ukrajinské Národní grady (armády). Nejpozději od června 2024 již pro jednotku neplatí zákaz poskytování amerických zbraní a výcviku, který byl dříve uvalen americkou administrativou v důsledku problematické minulosti jednotky. A teď, babo, hádej: co z toho všeho, komu, proč a nakolik VADÍ či NEVADÍ? A pak si ještě zažonglujme s proměnami historických rolí Stepana Bandery a Romana Šuchevyče z nacistických zločinců v ukrajinské národní hrdiny. Je třeba pokračovat?
Vrátíme-li se na domácí hřiště, je pozoruhodné, že ono VADÍ se mediálně vztahuje zpravidla na politiky z tzv. konzervativní strany politického spektra, zatímco daleko větší hříšky politiků z toho správného, progresivistického a levicového křídla jsou médii velkoryse přehlíženy. Slavní „investigativní“ redaktoři kolem nich chodí jako kolem horké kaše, jen když se jedná o opravdu velký skandál, tak se o něm opatrně zmíní někde na zadních stranách svých plátků.
Sečteno a podtrženo
Vychází z toho, že obzvláště známá progresivistická média pracují na zakázku, snaží se jak před volbami, tak i po volbách vyřadit vybrané politiky ze soutěže. Zřejmě v obavě, že by mohla přijít o státní peníze – a tím i dotyční redaktoři o teplá místečka.
Koneckonců ale tou zásadní otázkou je, zda zde bude vládnout demokraticky zvolená vláda, anebo bulvární novináři? Nechá se premiér vydírat? Má se strachy potit on, anebo dotyční „novináři“? Je snad možné, že by otočili, jakmile usedne nová vláda do křesel? Ostatně nebylo by to v mnoha případech poprvé. Anebo budou pokračovat v honu na jednotlivé politiky, jako tomu bylo třeba v případě prezidenta Miloše Zemana? Mimochodem, když srovnáme minulost Miloše Zemana a Petra Pavla, lze jen těžko pochopit, jak je možné, že tímto se dotyční „novináři“ nezabývali i z hlediska srovnání, jakou mediální podporu má současný prezident a jakou nenávist médií sklízel Miloš Zeman.
Je zkrátka něco shnilého na naší mediální scéně. A zjevně nejen mediální…
Čtěte také:
Turkova aféra a co asi udělá Hrad
Mediální válka s Turkem
Dvojí metr v kampaních: Okamurův případ vyvolává vážné obavy
