Evropská komise hraje s elektřinou špinavou hru

Po prvotních reakcích se o tomto „akčním plánu“ v médiích rozhostilo ticho. Jenže dokud takové věci nebudou noviny bez ustání tepat, nic se nezmění. Nikdo jiný stále ještě nemá sílu na to, aby je v tomhle zastoupil.

Bez objektivní práce novin se lidé nedozvědí, co pro ně unie skutečně dělá. Nebo spíš co „pro ně dělá“. Protože ve skutečnosti se v energetice vší mocí snaží jen zamaskovat největší průšvihy, které udělala. A udržet vývoj takový, jako dosud. Bez ohledu na lidi a jejich skutečné potřeby. Zmíněný Akční plán je toho srozumitelným důkazem.

Tenhle plán „pro dostupnou energii“, pokud se něčím reálným zabývá, tak opravdu jen tím, aby energie byla dostupná. Tedy aby se k lidem mohla fyzicky dostat. To, zda ji bude dostatek, zda ji budou lidé schopni zaplatit, či zda ji budou moci zaplatit firmy, totiž nechává zcela stranou. Případně vybízí státy, aby cenu elektřiny dotovaly. A ještě před to klade clonu prázdných frází. Zároveň vůbec nezmiňuje problém s cenou emisních povolenek (cena za vypuštění tuny oxidu uhličitého), které jsou hlavní příčinou vysokých cen elektřiny. Čili rovnou vynechává nejsnadnější způsob, jak cenu elektřiny učinit dostupnější. A energetiku členských států současně učinit bezpečnější.

Způsoby, se kterými plán operuje, zkrátka k deklarovanému cíli nevedou, nebo k němu vedou zdlouhavě a se značně nejistým výsledkem. Například zrychlení povolovacích procesů na stavbu nových větrných elektráren a elektrických sítí. To jistě přispěje k tomu, aby bylo možné produkovat elektřinu na více místech, než nyní. Čili to podpoří další rozmach dotovaných obnovitelných a zároveň jen občasných zdrojů energie (OZE). Což je to, co komise chce. Jak to však má způsobit snížení cen elektřiny? Vždyť čím více bude v síti OZE, tím větší bude potřeba regulační elektřiny ze stabilních konvenčních zdrojů (uhlí, plyn), jichž však bude kvůli emisním povolenkám a dalším unijním regulacím ubývat.

Nahradit je přitom můžou jen bateriová úložiště, jejichž cena je spíš astronomická, než jaká jiná. Mantra o nabíjení úložišť z přebytků produkce OZE přitom není pravdivá. Aby je bylo možné nabíjet podle potřeb, budou vyžadovat, minimálně z části, své vlastní OZE, které případně budou také dodávat do sítě (což nebudou, protože v takových chvílích tam budou dodávat i všechny ostatní OZE a cena elektřiny bude pravděpodobně záporná…) A tyhle náklady, stejně jako ty na rozšiřování samotných přenosových soustav, musí investorům někdo zaplatit. Ten někdo jsou nakonec vždy lidé v tom kterém státě…

Stejný „pes“ je zakopaný v nápadu komise, aby státy snížily zdanění elektřiny. Možná ve státech, které ji mají vysoce zdaněnou již nyní, což Česko není. A snížení DPH na elektřinu až na pět procent? Nebo hrazení příspěvků na OZE a podobně ze státního rozpočtu? To už mohli unijní ouřadové rovnou napsat, aby si státy půjčili další peníze. V kontextu pokračujícího nucení do Green Dealu a při současné míře zadlužení států v unii to totiž nemůže vést k ničemu jinému…

A Bruselem vzývaná energetická unie? Všichni, kteří sousedí s Německem, by mohli vyprávět, jak jim toto sousedství zvyšuje ceny. Dokonce natolik, že v Norsku a Švédsku seriózně uvažují o tom, že nejen, že nebudou propojení s „říší Energiewende“ posilovat, ale dokonce i o tom, že by je zrušili (zde a zde).

Unijní plán pro dostupnou energii pochází ze stejné myšlenkové líhně, jako nápady, jež chtěly krach komunistické moci ve Východní Evropě odvrátit pomocí „více komunismu“, případně v poslední fázi „přestavbou komunismu“. Unie je nyní ve fázi „více EU“. Až přejde do fáze „přestavby EU“, bude jasné, že krach je už blízko.