Stačilo pár vět o programu Motoristů a kdysi ikonický symbol pravicového liberalismu se ocitl na seznamu „podezřelých“. Ne proto, že by změnil hodnoty, ale proto, že je současný mainstream opustil.
Miroslav Kalousek byl dlouhé roky jedním z nejvýraznějších hlasů pravicové politiky. Ne vždy oblíbený, často kontroverzní, ale respektovaný jako člověk, který rozumí číslům, fiskální odpovědnosti a má pevně vymezený hodnotový rámec. Když však veřejně ocenil některé body ekonomického programu Motoristů, strhla se lavina reakcí, které by ještě před pár lety vypadaly nemyslitelně. Nebylo to poprvé, co etablovaný politik narazil na neviditelnou hranici současného mainstreamu – a rozhodně to nebylo ani naposledy.
Jak si Kalousek vykopal hodnotový hrob
Když napsal pár vět o programu Motoristů, nešlo o žádné politické „prozření“. Byl to klasický Kalousek – fiskálně konzervativní, racionální, kritický k dluhové expanzi a alergický na dotační ekonomiku. Přesto právě tahle jeho normální důslednost rozpoutala mediální bouři. A z kdysi respektované pravicové autority se rázem stal „podezřelý prvek“, skoro až „dezolát“, jak dnes liberální mainstream s oblibou označuje každého, kdo naruší jejich pečlivě udržovanou bublinu oficiálních pravd.
Kalousek vlastně jen připomněl hodnoty, které sama pravice opustila: „Přečetl jsem si volební program Motoristů. Vadí mi jejich odpor k EU a k euru. Oceňuji důraz, který kladou na nezadluženou budoucnost. Ekonomika tržní, ne dotační, snižování státních výdajů, větší osobní odpovědnost ve zdravotnictví i v sociálních systémech, nemilosrdná likvidace deficitu. To jsou témata, která demokratické pravicové strany opustily. Je dobře, že je někdo zvedá a jde za ně zápasit.“
Do debaty se vložil i europoslanec Tomáš Zdechovský: „Jenže ty sis měl přečíst i zahraniční témata, a jako zkušený politik víš, že program není vždy to nejdůležitější. Důležité je také to, kdo ho reprezentuje.“ Jenže Kalousek zahraniční témata zmínil, v podobě postoje Motoristů k EU. To je zahraniční politika, ať už to Zdechovský chce slyšet nebo ne. Možná je to tím, že pro něj EU není „zahraničí“, ale skoro domov – jakýsi „Eurosajuz“, jehož logika má být především nedotknutelná a nekritizovatelná. Celá epizoda ukazuje na jedinou věc. Kalousek se nezměnil, jen prostor kolem něj.

Miroslav Kalousek rozhodně není jediným politikem, který zjistil, že stačí vystoupit z liberálně-mainstreamové šablony, a rázem je z něj „extremista“, „dezolát“ nebo „populista“. Tento jev se v české politice opakuje jako přes kopírák. Lidé, kteří ještě před pár lety patřili k absolutnímu středu politického dění, se dnes ocitají na černé listině jen proto, že si dovolili nepřizpůsobit hodnoty měnící se módě. A tím se Kalousek stává členem party vyvrhelů, jejíž členy jsou také Zeman, Klaus, Čunek, Zahradil, Paroubek a další…
Jak nám politické strany ujíždějí liberálně doleva
Podíváme-li se na českou politiku posledních let bez emocí a s odstupem, uvidíme jeden nepřehlédnutelný trend: tradiční politické strany se přesouvají liberálně doleva. Dřívější konzervativní či pravicové zakotvení postupně slábne, nahrazuje jej kulturní liberalismus, opatrný centrismus a snaha nevyčnívat z unijního proudu. Právě tento posun je hlavním důvodem, proč lidé, kteří byli ještě donedávna považováni za střízlivý střed, dnes končí na okraji. Ne proto, že by změnili svoje názory, ale protože se posunulo politické hřiště.
Koalice SPOLU je výstižným příkladem tohoto vývoje. ODS, TOP 09 i KDU-ČSL byly ještě před pár lety stranami s jasným konzervativním, případně ekonomicky pravicovým ukotvením. Dnes se však jejich společná politika pohybuje mnohem blíže k liberálnímu středu, než k původním hodnotám, které strany měly při svém vzniku. ODS, která bývala Klausovou stranou nízkých daní, omezeného státu a skeptického postoje k evropské integraci, dnes působí jako její pravý opak. Je výrazně proevropská, vyhýbá se autentickým tématům a v ekonomice zdaleka netlačí na pravicové reformy tak, jak by si někdo ještě před dvaceti lety představoval. Není proto divu, že Klaus dnes působí mimo mainstream – nikoliv proto, že by se posunul on, ale protože ODS opustila jeho svět.
Podobný příběh se odehrál v TOP 09. Strana původně kombinovala liberální ekonomické myšlení s kulturně konzervativní proevropskou orientací. Dnes je z ní jeden z nejliberálnějších subjektů v Česku, což působí až paradoxně ve chvíli, kdy Kalousek svými výroky nebo postoji působí konzervativněji než strana, kterou založil. Není to však proto, že by Kalousek zestárl do extremismu, jen se z TOP 09 stal ideologicky zcela jiný subjekt.
Lidovci se vydali podobnou cestou. KDU-ČSL byla dlouhá desetiletí stranou tradičních křesťanských hodnot a určité kulturní rezervovanosti. Tento charakter se však postupně rozpouštěl, ve snaze přiblížit se městskému liberálnímu elektorátu. Politici jako Jiří Čunek tak začali působit jako „výstřelky konzervatismu“, přestože dříve představovali normální tvář strany. Dnes je pro vedení KDU-ČSL pohodlnější mít moderní, liberálněji působící značku, i když cena za to je odcizení části tradičních voličů.

A právě na tomto pozadí se ukazuje, jak snadno jsou dnes konzervativnější, euroskeptičtější, nebo jednoduše tradičně uvažující subjekty označovány za extremistické. SPD, Motoristé, ANO či Stačilo! tvoří široké ideové rozmezí, od národovecké pravice až po levicově protestní směry. A přesto jsou liberálním mainstreamem házeny do jednoho pytle. Jakmile kdokoliv naruší narativ kulturního liberalismu nebo zpochybní unijní dogmata, bývá automaticky přisunut k „extrémům“.
Závěrem…
Když se člověk ohlédne za posledními dekádami české politiky, je těžké se ubránit jisté hořkosti. Ať už měl kdo na Klause, Zemana, Kalouska nebo Čunka jakýkoliv názor, jedno se jim upřít nedá. Byli to političtí titáni své doby. Lidé, kteří určovali agendu, dokázali přesvědčovat, polarizovat, ale především formovat směr, jímž se země ubírala. Dnes se však politický prostor zaplňuje figurami, které budí dojem, že jejich hlavní ambicí není něco prosazovat, ale naopak nevyčnívat – a hlavně kývat. Kdysi dravé osobnosti nahradili antilídři, kteří se bojí vlastního názoru, aby neurazili bruselský konsenzus nebo městský liberální vkus.
Symbolem tohoto úpadku je TOP 09. Strana, která vznikla jako odvážné, sebevědomé a hodnotově ukotvené uskupení liberálních konzervativců, se stala partou „probruselských přicmrndávačů“, jejichž největší politickou vizí je, aby jim v Evropském parlamentu zatleskali. Z někdejšího lídra typu Kalouska, který byl schopný jít tvrdě proti proudu a nést za to odpovědnost, se stává Havel z „wishe“ v čele strany, která dnes nepřipomíná ani stín toho, čím kdysi byla.
A to je právě ten smutný paradox současnosti. Generace silných osobností je vykreslována jako problém, zatímco jejich nástupci jsou chváleni za to, že jsou poslušnější, měkčí a předvídatelnější. Neodešli proto, že by prohráli ideový boj. Odešli, protože politické strany dobrovolně kapitulovaly před trendem, který jim velí vzdát se vlastního svébytného profilu. A tak nám mizí skuteční lídři. Na jejich místa přichází lidé, které si stěží zapamatujeme a kteří sotva mají dostatek charismatu, aby se za nás na geopolitickém kolbišti porvali.
Čtěte také:
Pekarová Adamová se bojí, že Kalousek rozdrobí pravici
Z eurokandidátky SPOLU odstoupil Hayato Okamura. Jak se tohle dá volit? ptá se Kalousek
Miroslav Kalousek čeří české politické vody… A to je moc dobře













https://messerinzidenz.de/ všechny církve světa zdegenerovaly, ztratily sebeočistnou schopnost, a již nenesou etalon podpory a staly se naopak parazitickou přítěží pro obyvatele…
https://svobodne-radio.com/2025-12-02-studio-kladno-jan-novesky-energeticky-expert-na-svobodnem-radiu-temata-vysetrovani-blackoutu-system-ets2-vznikne-nova-prenosova-soustava-vetrniky-a-jejich-dopady-zavirani-uheln/
Kalousek v době svého bačování na MF zadlužil ČR o cca 650 miliard, jo na ektrikare z Opavy nemá, ale má to daleko k nějaké fiskálni konzervativnosti. Navic s tim jak tupě škrtal zbrzdil ekonomický růst ČR o zhruba dva roky. A ty eufemismy co tak rád používá, jako jsou prave ta větší zodpovědnost v socialni politice a zdravotnictví. Proč nerekne na plnou tlamu, sociální dávky konec a kdo nemá na doktora má smůlu. Aspoň by byl autentickej.
Díky bohu je už v prdeli.
Hříchy pro pátera Knoxe, aneb Kalouskovy hříchy
Vím, jak je lidská paměť krátká a selektivní. Má snahu špatné věci zapomínat a dobré si pamatovat. Tak mi nezbývá, než paměť lidí osvěžit připomenutím, kdo je Miroslav Kalousek a co „dobrého“ pro nás vykonal.
Narodil se 17. prosince 1960 v Táboře. Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, kde v roce 1984 získal titul inženýra. Od roku 1984 do roku 1990 pracoval jako technolog a vedoucí investičního útvaru ve výrobním podniku Mitas Praha n. p. V témže roce se na fakultě seznámil s Radkou Kašákovou, kterou později pojal za ženu a s níž se v únoru 2012 v tichosti rozvedl a veškerý majetek převedl na ni. Mají syna a dceru.
kalousek.jpgDo politiky vstupuje v roce 1984, stává se členem Československé strany lidové (ČSL), která je členem komunisty řízené Národní fronty. Ačkoliv se aktivně dral ve straně k moci, pro nízký věk příliš neuspěl.
Jen tři měsíce po sametovém předání moci nastupuje na Úřad vlády ČR jako ekonomický poradce. Za dva roky už odboru poradců šéfuje.
Strmá kariéra pokračuje. Již v lednu 1993 se stává ekonomickým náměstkem ministra obrany. Rozprodává se bývalý federální armádní majetek. Kalousek má pod palcem výběrová řízení a akvizice. Rozhoduje o miliardách, modernizaci tanků T-72, štábním informačním systému, nákupu padáků…
V roce 1998 je zvolen poslancem do PSP ČR za Jihočeský kraj, za již sloučenou stranu KDU-ČSL.
Padáky
Hned v roce 1994 bleskově uzavírá smlouvu s firmou Anex-Cirus Jiřího Andrlíka na dodávku 2 310 kusů padáků pro dopravu skupin hloubkového průzkumu a seskoků (za použití techniky HAHO a HALO). Co na tom, že ta firma právnicky ještě vůbec neexistuje? Anex-Cirus nikdy padáky nevyráběl. Dodané padáky byly nekvalitní, přesněji, jak se vyjádřili odborníci Paraclubu, padák VTP-100 měl příliš funkcí, jež si vzájemně odporovaly. V roce 1997 to stálo to život vojína Prinicha. Tato krev neulpěla jen na rukou M. Kalouska, ale i na rukou ředitele nákupu plk. Josefa Fabiána a plk. Rudolfa Zapletala. (A je jen pikantní, že oba zmínění později odešli do firmy Anex-Cirus.)
Firma Anex-Cirus podala na ministerstvo obrany trestní oznámení za ušlý zisk ve výši stovek miliónů poté, co armáda zjistila jejich nebezpečnost a nekvalitu, a informace o tom prosákly na veřejnost. Smlouva však byla sepsána tak nevýhodně, že ji vypovědět nešlo a koncová cena nebyla nikdy stanovena. Soud nařídil MO odebrat další nevyhovující padáky za dalších 114 mio. Kolik ta legrace stála celkem, ministerstvo úzkostlivě tají, ale jednalo se o stovky miliónů korun. V roce 1998 byly padáky VTP-100 zakázány a z výzbroje vyřazeny.
Tanky T-72
Ale padáky, to bylo jen troškaření! Modernizace 353 zastaralých sovětských tanků T-72, které už byly určeny k vyřazení, stála již neuvěřitelných 19 miliard korun! (Nehledě k tomu, že 353 tanků je vzhledem k velikosti republiky a armády čiré megalomanství.)
Smlouva byla uzavřena s italskou firmou Oficcine Galileo a izraelskou firmou Nimda v roce 1995. A opět krajně nevýhodně pro českou stranu. Termíny si dodavatel mohl prodlužovat, náklady zvyšovat a MO jen bezmocně přihlíželo. Nakonec bylo modernizováno jen 30 strojů!
Štábní informační systém
MO zadává zakázku firmě EDS (Electronic Data Systems) v roce 1997. Výběrové řízení ale vyhrála fa Unisys. Kalousek výběrové řízení zrušil. V novém řízení opět vyhrála fa Unisys. Přesto Kalousek označil nabídku EDS za „výhodnější“. Unisys se obrací na Polici, že jsou vydíráni, aby se rozhodnutí nebránili. EDS byla nucena v r. 1998 za přidělení zakázky zaplatit 50 miliónů korun do stranické pokladny KDU-ČSL.
Dodávka za více než miliardu korun byla ukončena v roce 2002 zavedením systému, který nesplňoval technické zadání a je nefunkční dodnes.
Kasárna na Náměstí republiky
1997 – Kalousek podepisuje s developerskou firmou EPF smlouvu na prodej kasáren. Za rozsáhlý objekt v tak lukrativní zóně jen za 900 mio. Smlouva zaručovala, že EPF dostane plné odškodnění, nebudou-li budovy prázdné. Nebyly. Sídlila tam Akademie věd. Stát na odškodném vyplatil EPF téměř 900 mio. a v náhradách za druhotné škody firmy EPF dalších 500 mio. Takhle Kalousek uzavírá smlouvy a hospodaří s veřejnými penězi.
Aféra Zeman&Zeman
1997 – fa Zeman&Zeman získala zakázku na mnohamiliardové dodávky potravin armádě. Výběrové řízení obešli. Úplatky důstojníků od Z&Z na MO jdou do statisíců. Ministr obrany Lobkowicz se vyjadřuje, že jde o rozsáhlou korupční aféru. Z&Z o zakázku přichází, policie vyšetřuje, ale firma Z&Z je mezitím vytunelována a zrušena. Spolumajitel firmy David Petrovický (zeť druhého spolumajitele Jindřicha Zemana) je unesen ozbrojeným komandem a již nikdy není nalezen.
Ta aféra, zdálo se, Kalouskovi srazí vaz. Ne. Byl to jen takový malý škrábaneček na palečku. Přišel jen o náměstkovské křeslo. Ale on mířil výše, daleko výše.
Poslanec Kalousek
V roce 1998 získává Kalousek poslaneckou imunitu. Kauzu Z&Z šetří nejprve inspekce MO a pak i policie. Kalousek se dere do stínové vlády čtyřkoalice. Předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda má oprávněné obavy, že Kalousek bude trestně stíhán, obává se ohrožení čtyřkoalice skandálem a Kalouska odmítá. Od té vteřiny jsou z nich úhlavní nepřátelé. Policie narazila na bariéru imunity.
Pro BBC říká Kalousek v roce 2001: „Považuji se za úředníka, … úspěšné transformace české armády … a že při této práci došlo k nějakým chybám, to došlo v každém případě…“. Ty „nějaké chyby“ byly zpronevěry v miliardových částkách a dokonce životy lidí.
Comeback
I roku 2002 je Kalousek do sněmovny zvolen, lidé zapomněli. Získává křeslo předsedy Rozpočtového výboru PSP ČR. On těm penězům „fakt rozumí“. Tedy hlavně některým.
Za dosti podivných okolností získává Kalousek dosti drahou vilu v Bechyni a luxusní byt v Praze. Situaci se pokouší zachránit jeho tchán Kašák tím, že mu tyto peníze půjčil z vlastních prostředků. V září 2002 jsou u Orlíku zastřeleni Kalouskův švagr Lubomír Kašák a jeho společník Zdeněk Němec. Zrovna v době, kdy policie šetří podivné zakázky jejich firmy IDOS od příbramské radnice, kterou šéfuje Kalouskův politický kolega Josef Vacek. Na Kašáka má policie už tou dobou připraveno obvinění z řady trestných činů. Z povzdálí tahá za provázky známý příbramský kmotr Jaroslav Starka. Ale jak známo, mrtví už nemluví. Z majitelů IDOSu zůstává naživu jen minoritní 5% vlastník. A jaké překvapení – jmenuje se Radka Kalousková!
O rok později dochází v KDU-ČSL ke třenicím a Kalousek vyšachovává Cyrila Svobodu a nečekaně se stává předsedou. Dral se tou dobou už i do Grossovy vlády, ale oblíbené MO mu nechtěli dát. Schyluje se k prodejům armádních nemovitostí a Kalousek je na toto „odborník“. Asi mu to bylo hodně líto.
Protože článek je už dlouhý, tak už jen v heslech:
Kalousek má prsty v čachrech s japonskou Nomurou v kauze IPB (Nomura chtěla po ČR 120 mld. za zmařenou investici)
2006 – jedná o Paroubkově nabídce vytvořit koalici ČSSD a KDU-ČSL s podporou komunistů
2006 – následně odstupuje z předsednictví KDU-ČSL
2006 – stává se zastupitelem Bechyně s třetím nejvyšším počtem hlasů, lidé si na nic špatného nevzpomínají
2007 – 2009 – ministr financí v Topolánkově vládě
Stomiliardová zakázka jediné firmě na odstranění starých ekologických zátěží. Je kritizován Transparency International. Tendr vyhrála fa Mario Pedersen za 56,8 mld. Kalousek nabídku odmítl a přidělil ji jiné firmě. Škody byly napraveny jen z 26 %.
2008 – 2009 připravuje (s Janotou) nejschodkovější rozpočty ČR v historii (107, 187 mld.)
Povolení internetového sázení
Liknavý postup v kauze bytů OKD
2009 – odchází z KDU-ČSL a zakládá s podporou knížete Schlafenberga TOP09; lidé mu to zbaští
2010 – znovu ministrem financí v Nečasově vládě
Fa Orgapol se soudí s Kalouskovým MF o 70 mio. za dodanění 11 mio. sponzorského daru TOP09
Liknavé řešení 0,5 mld. Vondrovy kauzy ProMoPro
Liknavý postup v kauze desítek miliard korun na švýcarských účtech
2011 – 2012 navzdory předvolebním slibům zvyšuje daňovou zátěž obyvatelstva a programově brzdí ekonomiku. Zvyšuje chudobu obyvatelstva
Možná jsem nezvolil nejlepší název článku. Možná jsem měl napsat: český Armand Jean du Plessis, kardinál Richelieu, král intrik, nebo soudobý Niccolò Machiavelli. Má prsty ve všem, co jen malinko smrdí penězi a mocí.
Nejsem dalek tvrzení, že většího škůdce republiky těžko pohledat… A to těch kandidátů je až až.
Jo vypsal jste to perfektně, dobrá práce.
Když Mojžíš byl na hoře Sinaj, aby dostal od Boha Desatero přikázání pro lidstvo, tak mu to trvalo nějaký čas. A lidé, kteří na něj čekali pod Sinají, začali být netrpěliví. A na popud několika falešných guruů začali sbírat zlaté šperky, aby vytvořili zlaté sošky, které uctívali. Jenže už v ten moment, kdy poslechli, jim falešní guruové vlezli do subtilního systému a ta vazba se přenáší do všech našich dalších zrození, dokud se nevyčistí. Takové věci jsou velmi subtilní, žádná negativita nepřiběhne a neohlásí se, já jsem neřád…