Před čím varuje rozsáhlý výpadek elektřiny ve Španělsku?

Evropská unie si vytkla za cíl být do roku 2050 prostá produkce oxidu uhličitého. Nejdůležitější mezi cestami k jeho dosažení je kompletní elektrifikace života v členských státech. Nechme nyní stranou to, že se unie zdráhá přiznat, k jak velkému nárůstu spotřeby elektřiny to povede, i to, že není realistické ji získávat jen z nekriticky vzývaných obnovitelných/občasných zdrojů.

Nebudeme ani spekulovat o příčinách blackoutu, které zatím španělský provozovatel sítě popsal široce jako „nestabilitu v síti“ a Portugalci, kterých se výpadek také dotkl, jako „anomální oscilaci ve vedení velmi vysokého napětí,“ jež měly způsobit extrémní teplotní výkyvy. Úplně stačí, že to, co se stalo ve Španělsku, ukazuje, jak moc jsme na elektřině závislí již nyní a jak moc to ohrožuje naši bezpečnost.

Zdaleka ne každý si totiž v běžném životě uvědomí, co všechno by se bez elektřiny zastavilo. A zastavilo by se toho věru dost. Skoro všechno, co nemá záložní elektrocentrálu na fosilní paliva. Tahle ponurá hra „Co všechno nefunguje“ by zasáhla až do nejmenších obcí, ve kterých by také přestaly hned fungovat lednice, sporáky, světlo, internet, počítač a televize. Mobilní telefony a mobilní připojení až po vybití svých baterií, nebo po tom, kdy by došly pohonné hmoty v záložním napájení základnových stanic mobilních operátorů.

Přestaly by fungovat pokladny v obchodech, a pokud by díky agregátům fungovaly, bylo by možné platit jen v hotovosti. Ovšem bankomaty by nefungovaly (nebo jako ve Španělsku jen některé, a ani v těch není zásoba peněz nekonečná), stejně jako by nefungovaly zdaleka všechny pobočky bank.

Nemocnice by samozřejmě nahodily své agregáty, takže by dokončily rozdělané operace. Ale záložní zdroje (možná až na pár výjimek) nepohánějí elektromotory výtahů, takže i jen obyčejný pohyb v nich se podstatně zkomplikuje. Obecně ve výtazích zůstane zablokovaných čert ví kolik lidí. A ti se nouzovými elektrickými interkomy nikam nedovolají.

Další lidé pravděpodobně uváznou v silničních tunelech, což bude obzvlášť dramatické v Praze, která jich má rozsáhlou síť. A má také metro, v jehož tunelech zůstanou stát desetitisíce lidí. Elektrické vlaky zůstanou stát v polích, tunelech či kaňonech. Pro motorové vlaky nebude fungovat signalizace, nebudou-li už používat ETCS založené na technologii mobilních telefonů (jestli pro ně mají dráhy záložní napájení). Nepůjde natankovat benzín a nafta, v části obcí přestane téct voda a zastaví se (nebo se určitě zkomplikuje) její úprava. Ucpou se stoupačky. Přestanou fungovat elektrické zámky. Tím ovšem výčet zdaleka nekončí. Leč pro představu by to stačit mohlo.

Koho praktické, sociologické a také životy ohrožující důsledky blackoutu zajímají víc, nechť si přečte rozhovory s lidmi, kteří prováděli první české blackoutové cvičení v Praze (zde a zde), a také se spisovatelem Ondřejem Neffem, autorem románu Tma (zde). Vlastně by to měla být pro každého doporučená četba. Pro politiky povinná.

Protože byť jen z letmé rekapitulace toho, co bez elektřiny nefunguje a k čemu to vede, je zřejmé, že před další elektrifikací je nezbytně nutné si fungování elektrických sítí pořádně zabezpečit. Především samozřejmě po stránce zdrojů a jejich spolehlivosti, po stránce zabezpečení vedení (co se to vlastně ve Španělsku stalo a proč?), dispečinků, záložních zdrojů, nouzových postupů a tak dále. Abychom si mohli být jisti, že jsme udělali všechno pro to, aby blackout nenastal. A pokud by přesto nastal, že budeme my i stát vědět, co máme dělat. Nahodit v Česku elektřinu po totálním výpadku by totiž podle výsledků cvičení trvalo mezi 20 až 40 hodinami.

Čtěte také:
Držte se! Udržíme udržitelnost za každou cenu
Elektřinu prý budeme dovážet. Ale odkud?
Kde vezmeme elektřinu?