Sobotní demonstrace na Letné svolaná spolkem Milion chvilek pro demokracii by mohla sloužit jako výuková pomůcka hned pro několik metod davové manipulace naráz. A protože se konala již po několikáté, lze jejich principy dobře popsat a vysvětlit na konkrétních příkladech.
V životě zastávám názor, že vše zlé je vždy i pro něco dobré. Vycházím z prostého přesvědčení, že mezi věcmi existují příčinné souvislosti, každá akce má svůj následek, a vše je v důsledku buď lekcí, nebo darem, ač to tak nemusí být hned zpočátku patrné. To vždy až po nějaké době a s náležitým časovým odstupem, ale ten zde již, zaplaťpánbůh, po tolika letech máme. A tak se můžeme směle pustit do analýzy fenoménu, který ovlivňuje veřejné mínění v České republice již bezmála devět let, ale na určitou část společnosti stále účinkuje a působí, jako by byl něčím novým.
Manipulace názvem a účelem
V případě demonstrací neziskové organizace Milion chvilek pro demokracii jsou příčina a následek obsaženy vlastně již v názvu spolku samotného. Vy si pro nás udělejte chvilku, čímž podpoříte demokracii jako takovou. Je to ale pravda? Už z principu věci nikoliv. Jde o pouhou spekulaci, která předjímá budoucí vliv jednotlivce na systém, a to zcela plošně a paušálně.
Ano, v takzvané demokratické společnosti je tomu u mnoha zcela standardních mechanismů nejinak, například u voleb či referend, ale zde vyjadřuje občan své vlastní postoje, názory a preference, což je pro normální fungování systému nezbytné, nikoliv podporu aktivit třetí strany, formálně apolitické a nikam nekandidující. Havlův ideál nepolitické politiky tak došel svého přímého a doslovného naplnění, avšak v důsledku demokracii neposiluje, ale spíš obchází. Soukromý zájem je zde účelově prezentován coby veřejný, zjevná opoziční podpora jako nadstranická a stranickost sama nahrazena přisvojením si pojmu demokracie jako celku.
Manipulace sedmicifernou kvantitou
Okázalost argumentace sedmiciferným množstvím byla úsměvnou již v dobách Nerudových, ale evidentně funguje i dnes. Z původní iniciativy Chvilka pro Andreje založené 17. listopadu 2017 studentem filozofické a evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy Mikulášem Minářem se již 25. února 2018 stává Chvilka pro rezignaci s cílem shromáždit během sta dní milion podpisů. Vítězný únor však k vítěznému červnovému datu nikdy nedospěl. Po uplynutí avizované lhůty bylo podpisů jen okolo čtvrt milionu, ale kampaň již měla své jméno, které účinkuje.
V podporovatelích vyvolává falešný dojem, že jsou součástí velkého hnutí, bránícího nástupu zla (zhruba v duchu známé písničky Voskovce a Wericha Proti větru), které se jinak ujme vlády. Že jde o demokraticky zvolenou reprezentaci státu, se taktně zamlčí, stejně jako fakt, že způsob nátlaku a manipulace davy odpovídá spíš onomu zlu, vůči kterému se vymezují. Hnědé košile vůdcovy garderoby ani netřeba zmiňovat. Davová masovost umožňuje nad cíli a souvislostmi nepřemýšlet a spoléhat na to, že to už udělali ti ostatní. Výsledkem je davové přesvědčení, potvrzující sebe sama v postojích, jejichž racionální základ je přinejmenším sporný.
Manipulace ekonomickou realitou
Pokud jde o zmiňované miliony, existovalo jich okolo spolku Milion chvilek pro demokracii historicky několik. Původní manifest se týkal dotací v hodnotě 50 milionů korun pro Babišovu farmu Čapí hnízdo, ačkoliv šlo o částku vrácenou a orgány činnými v trestním řízení opakovaně prověřovanou. Méně už bylo prověřováno šest milionů získaných od dárců, které Mikuláš Minář a vedení neziskovky stačili utratit, načež se mediálně poněkud odmlčeli. Ještě dřív, než vyšlo hospodaření spolku plně najevo, jej Minář v září 2020 pro jistotu opustil. Jde o veškeré miliony, které se spolku týkaly? Nikoliv.
Náklady na informační servis ze strany komerčního mainstreamu by vyčíslit možná šly, ale co se týče neúnavné veřejnoprávní propagace a podpory, jde o částku z principu nedohledatelnou. Otázku, jak je možné, že je z peněz všech vytrvale podporována jedna konkrétní iniciativa, zatímto ostatní jsou ze strany téhož média dlouhodobě pranýřovány, zesměšňovány a ostrakizovány, nelze u liberální demokracie a jejích médií nevidět. Zákonné povinnosti jsou zde v určitých případech liberálně opomíjeny, zatímco v jiných zcela disproporčně aplikovány. Čas jsou peníze i v přeneseném významu, ale zrovna tyto chvilky byly daňovým poplatníkem podpořeny zcela nepřeneseně, bez ohledu na jeho preference, dotace kulturním subjektům ani nepočítaje.
Manipulace podporou osobností
Podporu Milionu chvilek vyjádřil i značný počet umělců a veřejně známých osobností nejen z kulturní sféry. Namátkou Jan Svěrák, Zdeněk Svěrák, Jiří Lábus, Ivan Trojan, Jiří Suchý, Milan Knížák, Vojtěch Dyk, Pavel Žalman Lohonka, Alice Nellis, Aneta Langerová, Jan Nedvěd, Františka Jirousová, Jiří Grygar, Ivan Štampach, Pavel Jungwirth, Ladislav Heryán, Šimon Pánek, Jan Sokol, Tomáš Klus, Václav Malý, Zdeněk Bárta, Tomáš Halík, Ester Janečková, Jiří Dědeček, Dagmar Pecková, Vavřinec Hradilek, Bára Hrzánová, Jan Hrušínský, Iva Pazderková či Divadlo Sklep jako celek. Manifestace příslušnosti se stala nutným atributem, stejně jako svého času podpis pod Antichartou.
Málokdo si už klade otázku, nakolik jsou osobnosti z umělecké sféry kompetentnější k posuzování politické situace než prostý občan, aby zde jako majáky svítily na cestu poznání. Domnívám se, že nijak. S ohledem na časovou vytíženost a nutnost věnovat většinu času přípravě rolím a vystoupením mají tyto osobnosti času na sledování dění a všímání si skutečných příčin naopak méně. Vzorem by měl člověk být tím, co činí, a nikoliv tím, co si myslí. Navíc kolektivně a manifestačně, spolu s ostatními, bez řádného vysvětlení zastávaného postoje a skutečně relevantních argumentů pro jeho podporu.
Manipulace informačními moduly
Informační modul je sousloví, sdělující zásadní informaci jako samostatnou mantru ve formě fráze, kde se očekává, že bude sdělována již bez další argumentace. Nenecháme si ukrást budoucnost, Stojíme za prezidentem, Společně za Ukrajinu, Ne vládě extremistů, Volme společně, Pozor na střet zájmů, Demokracie v ohrožení, Znovu za demokracii, Za slušné Česko, Všichni na Václavák, Česko proti strachu, Dotáhneme změnu, Nenecháme si ukrást justici, Proti strachu a nenávisti, Chceme normálního premiéra či Máme toho dost. Nejde o pravopisné chyby. Kapitalizace napoví, že jde o reálně existující názvy a slogany, zaštiťující již proběhlé akce spolku.
Informačně osekané až na samu tautologickou dřeň, se kterou v zásadě nejde nesouhlasit, až na zcela relevantní výtku, že v zásadě zároveň nic nesdělují. Za nedotaženou změnu, neslušné Česko, nenormálního premiéra či vládu extremistů nikdo demonstrovat nechodí, ačkoliv ta minulá, z podobných demonstrací a jejich podpory vzešlá, pár nenormálních a ve svém důsledku extremistických excesů již předvést stačila. Ale to spolku nevadilo. Dozimetr, kampeličky, bitcoiny, umlčování webů či tutlání událostí na filozofické fakultě jim nestály za svolání byť jen malého shromáždění. Ale selektivní podpora demokracie, jen když se to hodí, se nazývá spíše lobbingem, jakkoliv jde v myšlenkové rovině použitých hesel především o čiré pokrytectví.
Manipulace před vnitrem
Za co se tedy demonstruje? Zdá se, a z více hledisek, že především proti výsledku podzimních voleb, kdy se spolek Milion chvilek opět probudil k životu. Nedá mi to proto neokomentovat zároveň průběh shromáždění samotného. „Ahóóóój Letná“, vítaly účastníky transparenty po bocích pódia před vnitrem, zatímco přenos se již po několika sekundách obstojně zasekával. Zajímalo mne, co se tu nového dozvím, ale krom klasických frází o setrvalé níži na politické scéně, obrovského vítězství občanské společnosti či mrazu, který má přicházet z Kremlu, to bylo jen varování před zloději a neponecháváním věcí bez dozoru. Minář pro změnu protáhl samohlásky ve slově Letnáááá, a zmínil přítomné lidi všech věků, aby obratem přešel k financím. Ano, to je ten skutečný důvod.
Milion chvilek bojuje za demokracii, ale tu, ve které se mu až doposud ekonomicky bez velkého snažení dařilo. Nyní má Mikuláš boty z druhé ruky, kterým se rozpadá podrážka asi stejně, jako známé desky s maxipsem Fíkem, které si vzal opět až na podium. Následně uvedl Ivana Trojana a už je jasná i další věc. Kromě Babišovy imunity vadí i čtyřkoalice SPD, PRO, Trikolory a Svobodných, stejně tak jako Motoristé. A samozřejmě Rusko, Putin, Vrbětice, rok 1968 a odchod Václava Moravce a Nory Fridrichové z České televize. Uznejte, že přepis těchto mouder by byl jen nošením dříví do lesa, a tak si udělejte obrázek ze záznamu (odkaz výše) nakonec radši sami. Nerad bych totiž (a v článku o manipulacích zejména) manipuloval sám.
Závěrem…
Přesto bych měl jednu věc vysvětlit, a sice nadpis. Kde se vzalo půl milionu? Číslo až 500 tisíc účastníků uvedl spolek v dokumentu ohlášených demonstrací na stránkách Magistrátu hlavního města Prahy. Podle organizátorů se na místo dostavilo více než čtvrt milionu lidí. Jaká je skutečnost, se nejspíš opět nedozvíme ani od Policie ČR, která o počtech mlčí dodnes, stejně jako v případě demonstrace 1. února na pražském Staroměstském náměstí. Myslím ale, že spíš než počet účastníků by si tato akce zasloužila zkoumání svého účelu jako takového…
Čtěte také:
Milion chvilek a studená revoluce
„Demokrati“ na Letné: Jsme pro dialog, ale někdy je třeba ukázat sílu!
Proč bude sobotní demonstrace na Letné jedno velké fiasko
