Patnáct let psal Ladislav Větvička svou nezaměnitelnou ostravštinou blogy na iDnes, aby mu začátkem září redakce oznámila, že jeho blog kvůli „porušení“ kodexu ruší a všechny texty maže. Pravidelně ale bude dostávat prostor v naší redakci.
Další díl týdenních „ostravských“ sloupků Ladika Větvičky je tady. Jak je možné, že si na profily připínáme vlajky Izraele a nezajímá nás genocida Arménů v Náhorním Karabachu?
Tuž sem zas par fajnych podzimnich dnu stravil v jamě lvove, ve valečne Ukrajině.
Tuž sem tak seděl na terase maleho kachetskeho domku s čečenskym synkem, pili zme gruzinske Saperavi, zakusovali k temu armensku basturmu z praseči panenky a čuměli na kavkazske panorama, za kerym se schovaval Dagestan a Čečensko.
Tuž zas proběhlo jedno naprosto marne vyroči. Už mi to pomalu začina připominat staru blbu normalizacu, kdy se čas měřil...
Tuž od tych slavnych dnu, kdy odboraři a učitele vyšli do ulic a zahajili protestni nicnerobeni, uplynul přesně tyden....
Teda Herr Fiala, voni sou hlava, vašnosta! My zme vam v lancmančaftu moc nevěřili, když ste řikal, že ty vzpurne Čechy...
Snad je to současné období Vánoc, které člověka nutí k určité duševní ekvilibristice. Ne koledy neustále útočící na každého, kdo je...
Příběh a malé zamyšlení nad tím, co vlastně ovlivňuje běh našich životů. Jsou za tím nějaké skryté síly?...










