Rusko na Ukrajině vsadilo na opotřebovací válku, kterou nikdy neprohrálo

Prakticky všechna domácí mainstreamová média se shodnou na tom, že Donald Trump v rámci vyjednávání ohledně rusko-ukrajinského válečného konfliktu straní Kremlu na úkor napadené země. Přesto je ruský prezident vůči údajně velkorysým nabídkám amerického protějšku silně zdrženlivý.

Vladimir Putin s výjimkou tří dnů spojených s oslavami 80. výročí konce druhé světové války víceméně veškerá doposud navržená příměří odmítá. Zdálo se, že se ledy hnuly po konci oslav, když na dnešek navrhl přímá jednávání mezi Moskvou a Kyjevem v Istanbulu, tedy ve městě, ve kterém se odehrálo nakonec neúspěšné vyjednávání o podmínkách konce války v dubnu 2022. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, ačkoliv mu ústava jednání s Putinem zakazuje, okamžitě vzkázal, že dorazí osobně a bude čekat.

Zájem o účast projevil rovněž Donald Trump. Nakonec se ruský vládce jednání v Istanbulu nejspíše nezúčastní, jménem Ruska by měli podle webu kyivindependent.com jednat ministr zahraničí Sergej Lavrov a Putinův poradce pro zahraniční politiku Jurij Ušakov. USA pak budou zastupovat ministr zahraničí Marco Rubio a vyslanci Steve Witkoff a Keith Kellogg. Ukrajinou, Evropskou unií a USA prosazované příměří ale Kreml přes avizované sankce ze strany EU opět odmítl akceptovat.

Jako v roce 1945…

Odpověď na otázku, čím to, že byť se Rusko údajně topí v problémech, přičemž podle našich ekonomů přísnější sankce a levnější ropa Moskvu zabolí, Kreml odmítá klid zbraní, se snaží přinést britský web The Conservative v textu s výstižným titulkem: „Ukrajina nemůže porazit Rusko, Západ může nejlépe pomoci Kyjevu s plánováním bezpečné poválečné budoucnosti.“

Autorem textu je Frank Ledwige, vedoucí lektor vojenské strategie a práva na univerzitě v Portsmounthu. V úvodu bezpečnostní expert popisuje schůzku se svým Ukrajinu podporujícím kolegou, který projevoval na začátku konfliktu značný optimismus. Po nedávné návštěvě Ukrajiny ale přirovnal aktuální situaci na frontě ke stavu německé armády v roce 1945.

Mobilizace a horký brambor

Za největší problém Kyjeva považuje autor nedostatek lidských zdrojů. Ostatně, ke stejnému závěru dospěl vloni bruselský server Politico popisující, jak po první vlně vlasteneckého nadšení, kdy byla řada dobrovolníků frustrována z faktu, že pro ně nejsou zbraně a vybavení, přišla krutá realita následujících dvou let.

Politico se přitom odvolává na text BBC, britská stále ještě veřejnoprávní instituce uvádí, že v posledních dvou letech opustilo Ukrajinu (většinou přes Polsko a Slovensko) mnohdy s falešnými doklady přes 650 tisíc mužů v bojeschopném věku. Proto na Ukrajině probíhá „děsivá“ debata, zda mobilizovat a riskovat vážné ztráty ve věkové skupině 18-25 let. Především z ekonomických příčin totiž v zemi systematicky klesá porodnost, což se rovná neodvratné demografické krizi značného rozsahu.

Politico cituje ukrajinského opozičního politika Mykolu Kniažetského, který popisuje mobilizaci jako „horký brambor, kterým si nechce nikdo pálit prsty.“ „Armáda potřebuje mnohem více lidí, ale Zelenskyj odmítá převzít odpovědnost za mobilizaci s tím, že se jedná o věc ministerstev, která hází odpovědnost na parlament a poslanci to zahrají do autu,“ říká politik ze Lvova a zároveň upozorňuje na ústavu, podle které je ochrana suverenity a územní celistvosti povinností každého občana.

Opotřebovací válka

Text konzervativního britského webu dále konstatuje, že v případě probíhajícího válečného konfliktu vsadilo Rusko na opotřebovací válku, která není ani tak o dobytém území, jako o lidských zdrojích. Ze strany Moskvy se jedná o historií ověřenou strategií, Rusko totiž opotřebovací válku nikdy neprohrálo. Proto je podle autora nutno si přiznat, že Zelenského plány o návratu Ukrajiny do hranic před rokem 2014, který zprvu na Západě nikdo nezpochybňoval, nemají oporu v realitě.

Navíc Západ vyčerpaly nesmyslné války v Afghánistánu a na Blízkém východě, které vyprázdnily muniční sklady, takže Severní Korea doposud Rusku dodala minimálně dvojnásobně více munice než Ukrajině celý Západ dohromady. Konkurenceschopné jsou v tomto směru pouze USA, je ovšem více než pravděpodobné, že Washington neopustí svou „kapkovitou“ strategii dodávání zbraní.

Frank Ledwige popisuje „důvěrný briefing,“ kterého se před časem účastnil. Setkání provázela poraženecká atmosféra, protože Ukrajina se nachází v nejhorší situaci od začátku války. A Západ si nemůže dovolit stejnou katastrofu jako v Afghánistánu, charakterizovanou jako „postupně a náhle.“

Zisk versus náklady

Podle textu webu The Conservative sice ruská armáda nedosáhne žádného rozhodujícího vítězství, ale ukrajinské ztráty na životech jsou na hraně limitu. Proto nastal čas položit si otázku, zda vůbec existuje vyhlídka na úspěch, a do jaké míry je potenciální zisk úměrný nákladům? Stěžejní problém spočívá podle autora v tom, že Západ jasně nedefinoval cíle a úspěch, přičemž strategie ve smyslu „budeme vás podporovat tak dlouho, jak to bude potřeba“ selhala v Iráku, Afghánistánu i Libyi.

Výchozí bod pro jednání by měl proto vycházet z faktu, že Krym, Doněck a Luhansk jsou pro Ukrajinu ztraceny. Zároveň ale Rusko nemá kapacity na okupaci celé Ukrajiny, ba ani většiny země. A pokud by to snad dokázalo, Kreml nemá šanci dobytá území udržet. Je tedy na čase, aby NATO (zejména USA) přišlo s řešením, jak konflikt, který se proměnil v noční můru, ukončit a vypracovat pragmatickou strategii pro komunikaci s Ruskem v nadcházejícím desetiletí. A hlavně musí Západ přijít s řešením, jak podpořit sice válkou zdevastovanou, ale stále nezávislou Ukrajinu.

Čtěte také:
Mezi Istanbulem a hrobem: Kdo mluví za ticho mrtvých?
Válku na Ukrajině vyprovokovala expanze NATO na Východ, píší Australané
Česká muniční iniciativa Petra a Petra. Jak to celé (ne)funguje?