Čeští vysokoškoláci prý škobrtají na matice, dokonce i ti technicky nadaní na technických oborech, kde ji nejvíc potřebují. Technickým oborům tak chybějí studenti, kteří vypadávají ze studií propadem z matiky.
Základní matematické schopnosti prý vykazuje méně než pětina maturantů. Příčiny se zkoumají. Zkoumá se, zda tím není vinen starý nezáživný a nudný styl výuky, v němž je všecko předvídatelně černobíle správné, nebo chybné a není žádný prostor pro svobodné, nezávislé názory, které by umožnily trochu toho kritického myšlení a pěstování kompetence.
Ušetřeme chystaným komitétům pedagogických odborníků práci (a státu peníze, které nemá) senzačním odhalením, že v Americe už na to přišli. Příčinou nedostatečných matematických schopností je rasismus, v samotné matematice systemicky obsažený. Tedy v matematice, jak se na Západě tradičně vyučuje. Obšírné vědecké a štědře financované studie z amerických univerzit už existují a některé možná nejsou patentované, takže by se daly vyrabovat zdarma a použít i u nás. Sice těch ras moc nemáme, ale nějaké systemické znevýhodňování někoho by se určitě našlo. Třeba všech, když se to na všech projevuje.
Ale zpět do Ameriky a rasistické matiky. Jedním z nápadně viditelných a matematicky nezpochybnitelných důkazů matematického rasismu je, že mezi profesory matematiky na amerických univerzitách černoši tvoří jen 2 %, ač jejich podíl na celkové národní populaci je okolo 15 %. Podobně by se sice dal dokázat rasismus antibělošský v jazzu a basketbalu, ale to nejsou obory stejně důležité pro národní ekonomickou budoucnost, proto se jimi pedagogická věda tolik nezabývá.
Podpovrchové pozůstatky eugeniky
Významnějším, hlubším a pro mě nápadným kritériem matematického rasismu jsou podpovrchové pozůstatky eugeniky. To je nauka – kdysi pokládaná za vědu – podle níž jsou některé rasy méně vybaveny civilizačními prvky, jako je třeba právě ta matika. Jako nejnápadnější příklad je uváděn vynálezce tranzistoru a laureát Nobelovy ceny za fyziku z roku 1956 profesor William Shockley Jr., jehož vynálezům vděčí za svou existenci počítačová technologie. Posmrtně se mu v jeho životopise hodně připomíná jeho eugenické přesvědčení o inteligenční méněcennosti černochů.
Vědecké studie historie matematické pedagogiky objevují všudypřítomné podloží „eurocentrické“, též zvané „západocentrické“ nebo „bělošskocentrické“. Vyučuje se podle matematiků bílých – od Archimeda, Eukleida a Pythagora po Fibonacciho, Newtona a Turinga.
U některých matematiků nacházejí otrokářství, u jiných sklony k nacismu. „Kultura bělošského supremacismu je patrná, když se nadměrně zdůrazňuje správná odpověď,“ upozorňuje americká instituce zvaná Equitable Math (něco jako „rovnostní matematika“).
Bělošský rasismus je v systému tak nepozorovaně všudypřítomen, že snaha pedagogů znevýhodněným studentům proces usnadnit nebo nedostatky odpouštět je vlastně rovněž projev rasismu, neboť tyto studenty vnímá jako méně schopné. Naopak chce-li moudrý pedagog dotáhnout znevýhodněného studenta ke standardním znalostem a dovednostem, potřebuje od něj žádat větší úsilí – a riskuje opět nařčení z rasismu.
K tomu si dnes pro účely sledování znevýhodněných skupin můžeme přidat sexismus (ano, pozor, matika je nejen bělošská, ale i patriarchální), toxický maskulinismus, agresivní feminismus, homofobii, transfobii, věkismus, tlusťochismus a další podobné jevy. Metody dekolonizace budou při nedostatku ras v našem kontextu použitelné i na detransfobizaci, desexizaci, detlusťochizaci atd.
Ignorace jiných kultur
Takže shrnuto: metodika výuky matematiky je bělošská a ignoruje jiné metodiky jiných kultur. Zapomíná zdůrazňovat indické a arabské matematické přínosy a prezentuje je jen jako jakousi příměs k tomu západnímu. Zcela vynechala třeba metodiku aztéckou, k níž patřily matematické postupy napomáhané recitací jména boha Tezkatlipoky, jemuž se také občas obětovávala vyřezávaná srdce lidských obětí. Zda i to patřilo k matematické metodice, není zjištěno, ale recitaci jména doporučuje začlenit do „modelových osnov“, zatím jen pokusně, v zájmu „vytváření jednoty mezi školáky“, kalifornské ministerstvo školství.
Takzvaná „meritokracie“, čili zasloužené odměňování úspěchu v dosažení správných výsledků, se reklasifikuje jako „mýtus přehlížející sociologicky konstruované systemické bariéry“. Čili někdo je při startu společensky, ekonomicky a vzdělanostně zvýhodněný, jiný znevýhodněný. Ta zvýhodněná část je opět ta „bělošská“. Ty ostatní jsou vystaveny vyšší míře „skryté diskriminace, mikroagrese a nedostatečné institucionální podpory“, a to i když už jsou ve vědeckých pozicích.
Tradiční formy výuky (důraz na procedurální dril nebo nutnost zdlouhavě vypisovat každý jednotlivý krok) zvýhodňují určité studenty na úkor jiných, kteří mohou mít jiné způsoby matematických procedur. „Koncepce matematiky jako čistě objektivní je jednoznačně chybná,“ hlásá kalifornské ministerstvo školství.
Metodika „dekolonizace“
Samotná standardní metodika matematiky může brzdit progres menšinových studentů. Jak na blogu American Mathematical Society napsal profesor Wong: „Když je matematika politická (a taky rasová a genderová), pak musíme stát na straně spravedlnosti. Čili může-li být matematika antirasistická, tak by být měla.“
Proto praktikanti „kritické teorie“ vypracovávají metodiku „dekolonizace“ matematiky. S takovýmito systémy:
- Důraz na konceptuální učení: Odklon od memorizace a procedurální plynulosti a zaměření na hlubší konceptuální chápání.
- Přehodnocení hodnoticích metod: Povzbuzování studentů k různým způsobům chápání, namísto prostého známkování nutícího studenty prezentovat práci předepsaným způsobem.
- Zpochybnění koncepce „jediné správné odpovědi“: Namísto perfekcionismu zavádět různé systémy nacházení řešení a hodnocení osobitých myšlenkových procesů studentů.
- Decentralizace přímých instrukcí: Odklon od paternalistických modelů ve prospěch bádajícího učebního přístupu a kolaboračního řešení problémů.
- Centrizace etnomatematiky: Vytvoření kulturně udržitelného matematického prostoru a podpora studentů v nacházení vlastních matematických předků.
Další podobné dekolonizační metody vznikají každou chvíli v institucích jako britská Quality Assurance Agency for Higher Education, americké Equitable Math Framework, American Mathematical Society, Educators for Quality and Equality, kalifornské ministerstvo školství, oregonské ministerstvo školství, Education Trust West, Bill Gates Foundation.
Co z nich se bere vážně a co si z nás dělá srandu – a hlavně co z toho můžete použít na ty české matematicky znevýhodněné studenty, si už přeberte sami.
