Petr Bošnakov tu zcela přesně hodnotí stávající ODS pod vedením Petra Fialy jako stranu, jejíž druhá jména jsou neschopnost, nejistota a neúspěch. Z někdejší jasně konzervativně orientované ODS pod vedením Václava Klause (st.) se postupně ale nestala rovnou Fialova bezbarvá nepartaj. Ten vývoj byl komplikovanější a odpovídal dobovému vývoji politické mapy u nás.
Předně je třeba říci, že na Klausovu stranu se už v počátcích nabalili kariéristé a oportunisté, chápající to jako výtah k moci a penězům. Z této množiny vzešel Josef Zieleniec, dlouhodobě na Klause žárlící a toužící po jeho postu. Na Zieleniece se pak nalepily persony pochybné odborně i charakterově. Typicky Ivan Pilip a Jan Ruml, moderátoři neslavného Sarajeva z konce roku 1997. Podotkněme, že u kořene Sarajeva byl jistý Petr Kolář, tehdy velvyslanec ve Švédsku (Zieleniecův bezprostřední podřízený), dnes „přítel po boku“ generál-prezidenta rozvědčíka Petra Pavla. To nebyla souhra náhod. S „argumenty“ pro Sarajevo, které z obrazovek recitoval Pilip s Rumlem, přišel právě Kolář.
Ptáte se, proč se Klaus takových rádobyspolupracovníků, splňujících krásně ono výstižně heslo „největšího nepřítele máš mezi svými“, včas nezbavil? Odpověď je prostá: Klaus byl vždy nesmírně loajální ke svým lidem a na podobná svinstva prostě nebyl geneticky vybaven. Zaplatil za to postem premiéra a o jedno volební období později též postem předsedy ODS.
Kubiceho zpráva pomohla
Zde bych se rád pozastavil u jedné nepřesnosti kolegy Bošnakova. On mimo jiné píše, že Mirek Topolánek a Petr Nečas byli „pravicoví premiéři.“ Minimálně u Topolánka to rozhodně neplatilo. Mohu to vcelku tvrdit s jistotou, neboť jsem se řadu let pohyboval jemu poblíž. Topolánek obdivoval španělského premiéra Aznara, který z někdejší víceméně fašistické strany generála Franca učinil úspěšnou a širokoúhlou „catch-all-party“.
Topolánek se tehdy nijak netajil tím, že by rád z ODS učinil něco podobného. Svým způsobem se mu to i povedlo, když v roce 2006 dosáhl pro ODS historicky nejvyššího výsledku 35,38 procenta. Pravda, zde je třeba připomenout, že to bylo i díky neférové koncovce, kdy tehdejší policejní důstojník Jan Kubice vystoupil s tzv. Kubiceho zprávou, která dehonestovala Jiřího Paroubka. Jeho ČSSD tak jistě o nějaká procenta přišla, dostala však navzdory tomu 32,32 procenta hlasů. Ale to jen na okraj.
Hned po volbách sestavil Mirek Topolánek jednobarevnou vládu ODS, která nedostala důvěru sněmovny, a bylo nutné ji za čtyři měsíce vyměnit. Tady už do koaliční hry naskočili Lidovci (7,22 %), jež asi tehdy, pod vedením Jiřího Čunka, šlo vnímat jako stranu spíše pravicovou, ale též Bursíkovi víceméně rudí Zelení (6,29 %). O Bursíkových velmi častých návštěvách v sídle ODS na Jánském vršku si štěbetali i vrabci na střeše. Upekla se prostě účelová koalice pro udržení moci, nikoli pro plnění programu, slíbeného voličům. A sorry, plnění slibů je snad nejpodstatnějším rysem konzervativního myšlení a jednání.
Kalousek je prostě šibal
A nedlouho na to se začal velmi aktivně scházet Mirek Topolánek s Miroslavem Kalouskem, který s Karlem Schwarzenbergem už projektoval TOP 09. Jak vím od samotného Topolánka, idea byla ta, že ODS zůstane v pravém středu a TOP 09 se postaví napravo od ní. Dávalo by to smysl, kdyby…
Kdyby k tomu došlo. Z dosud neobjasněných důvodů se TOP 09 postavila radikálně proti ODS. Ve volbách 2013 TOP 09 zdecimovala se svými bezmála 12 procenty ODS, která dosáhla historického minima – 7,72 procenta. Kalousek je prostě, jak říkával Jiří Paroubek, „šibal“, je schopný (možná všeho) a nic nenechává náhodě. Prostě si spočítal, že na pravici obsadí výsadní pozici. Měl to vcelku snadné. Předcházející debakl vládnutí Petra Nečase (ODS) mu dal do rukou mnoho trumfů a do uren dosti hlasů někdejších voličů ODS.
Takže suma sumárum: Jestliže dnes mnozí (nejen kolega Bošnakov) uvažují o Kalouskovi jako o možném lídrovi budoucí politické síly, která využije neschopnosti a ideové neukotvenosti Fialovy ODS, není to vůbec vyloučeno. Historie se umí opakovat. Však on také Kalousek ví, co říká, když dnes kritizuje, a to velmi razantně, jak ODS, tak druhdy „svou“ TOP 09, a vyčítá jim malou razanci v rozpočtových škrtech a nehospodárné vedení státu. Ovšemže má pravdu. Ale je dobré vědět, že to říká politik, který jako „pravicový“ ministr financí za svého působení zvyšoval daně, například v roce 2012 DPH či daň z převodu nemovitostí. To činívají obvykle strážci pokladny z lůna socialistického.
Nezapomínejme: historia magistra vitae.
Čtěte také:
Nová pravicová strana? Včera bylo pozdě!
Miroslav Kalousek čeří české politické vody… A to je moc dobře
Kalouskova zdravice k 17. listopadu: Nabytou svobodu musí bránit každý z nás
Víceméně souhlas s váženým kolegou, ale trvám na tom, že ve srovnání s vládou Petra Fialy byl kabinet Mirka Topolánka, kvůli kterému jsem přestal volit ODS (Lisabonská smlouva, Kosovo) pravicový. A zatímco Fiala Piráty k vzniku vlády nepotřeboval, Topolánek by bez Zelených nedal dohromady ani 100 hlasů.
Ještě zůstala záhada, čím se podařilo „zkorumpovat“ přeběhlíky Melčáka a Pohanku z ČSSD, že Topolánkovu vládu podpořili. Nevzpomínám si, že by jim to vyneslo nějaký lukrativní post, v politice skončili, možná však dostali nějakou jednorázovou finanční pozornost, pokud tedy nechceme věřit tomu, že prohlédli a zjistili, že byli ideologicky „pomýlení“ a jejich srdce ve skutečnosti bije pro „pravici“.
Jen poznámka k Myrdovi Kalouskovic. Za 1943 dnu ve funkci ministra financí/byl dvakrát/ narostl dluh ČR o 667 151 000 000. Tolik asi k rozpočtove odpovednosti páně Kalouska.