Odcházející americký prezident Joe Biden přednesl tradiční poselství na rozloučenou, tzv. Farewell Address. S úporným pohledem trpícího člověka zhodnotil svůj čtyřletý mandát, poděkoval a rozloučil se. Vedle prázdných frází se však postaral i o pár překvapivě pravdivých poznámek.
Joe Biden velmi přesně popsal několik spolu přímo souvisejících fenoménů: oligarchizaci politiky, možné zneužívání umělé inteligence a obecně technologií mocnými tohoto světa a to, co nazval „nebezpečnou koncentrací moci v rukou velmi drobné skupinky ultra-bohatých lidí“. Tato oligarchie podle Bidena ohrožuje americkou demokracii, základní práva a svobody. Přispívá prý také k jinému nezdravému fenoménu, a to k mizení střední třídy.
Končící prezident varoval také před nebezpečím „techno-průmyslového komplexu“. A vyzval k větší odpovědnosti tohoto odvětví, do něhož zahrnul také média – jak ta klasická, tak různé jejich moderní náhražky. „Svobodný tisk se hroutí, editoři mizí a sociální sítě opouští od ověřování faktů. Pravdu udusilo množství lží… Američané jsou pohřbíváni lavinami misinformací a dezinformací,“ povzdechl si.
Na těch několik minut mluveného slova se dá nahlížet dvojím způsobem. Za prvé, povrchně, jako na naříkání starého muže nad nevyhovujícími výsledky voleb, nad sublimací světa, jehož byl po dekády pevnou součástí a jenž se už nikdy nevrátí. Jako na pokus o očernění několika konkrétních multimiliardářů podnikajících v Big Tech z okruhu nastoupivšího prezidenta Trumpa. Nebo jako na příšerné pokrytectví, poněvadž dokud byli akcionáři těchto technologických gigantů nakloněni jeho administrativě, dokud cenzurovali v jeho prospěch, dokud jeho stranu topili v miliardových dárečcích (připomeňme si, že Harrisová obdržela na kampaň od této oligarchie výrazně více finančních prostředků než Trump), bylo vše v pořádku.
Nebo se na ně dá nahlížet prostě jako na něco pravdivého, na něco hodno zamyšlení, co přesně vystihuje jeden z ústředních problémů dnešního světa, který se navíc větví do stovek dalších problémů. Dají se brát jako vyjádření důvodného podezření, že miliardáři získali své miliardy, protože hájili v daný moment výhradně své zájmy, že jejich osobnostní průpravou není primárně oběť sebe sama a svých peněz dobru na planetě Zemi – ať už mají jakýkoliv dres (který lze vždy strhnout a obléknout dres jiný). To, že dnes strhávají dres progresivistický, by nás nemělo vést pouze k radosti. A už vůbec ne k důvěře a pocitům, že je hotovo, že se už nic nemůže zvrtnout nebo že nebudou ti samí lidé jednou předvádět něco podobného tomu, co předváděli doteď, pouze v opačném gardu. Samotná přítomnost oligarchie v politice a její obří moc nad politiky je rizikem.
Čtěte také:
Facebook ruší cenzuru
Bekův hodně připálený dort
Babiš: Trump netuší, kdo je Petr Pavel. Naštěstí
Hlavně aby už Bidetovi odňali to červené tlačítko 🙂 Něco mi říká, že jej ani neměl, ale měla ho Anala Hariss a tlačítko nebylo červené, ale černé a nebylo to tlačítko, ale díra, aby to bylo genderově správně 🙂
Amerika se po padesáti letech vrací ke svým tradicím . Úspěšní a tedy i bohatí kteří svým životním příběhem prokázali své vůdčí kompetence vedou .
Co je přirozenější ? Je snad přirozené že u nás se může stát ministrem či premiérem člověk bez basálních vůdčích schopností kterému by jste v civilním životě nesvěřili ani trafiku ?