Platební morálka Čechů se zhoršuje. Podle sdružení Solus vzrostl počet lidí s dluhem po splatnosti během druhého čtvrtletí na celkových 350 tisíc. Dluh po splatnosti narostl z 34,1 miliardy na 35 miliard korun. Tento trend je symptomem hlubších problémů – rostoucích životních nákladů, drahého bydlení a ústupu průmyslové výroby.
Deindustrializace, o níž se dlouho mluví v abstraktních pojmech, začíná být realitou v každodenním životě. Pracovní místa mizejí, mzdy rostou jen pomalu a tlak na domácnosti sílí. Nejvýrazněji se to ukazuje na trhu s bydlením. Praha je dnes třetím nejméně dostupným velkým městem v Evropě, pokud jde o pořízení vlastního bytu. Podle Property Indexu Deloitte potřebuje průměrný Pražan na byt 15 svých hrubých ročních mezd – o 1,7 roční mzdy více než před rokem. To znamená, že i ti, kteří pracují stabilně a vydělávají nadprůměrně, nemají prakticky šanci bydlet ve vlastním bez celoživotního zadlužení.
Kdo se snaží volit cestu hypotéky, narazí na jeden z nejtvrdších úvěrových „režimů“ v Evropě. Úrokové sazby v Česku patří k nejvyšším, nájemné zároveň dál roste. Nájemní bydlení, které by mělo být alternativou, se tak stává jen jinou formou finanční pasti. Situace vytváří prostředí, v němž se i dobře vydělávající domácnosti stávají zranitelnými. Rostoucí zadlužení není překvapivým, nýbrž logickým důsledkem faktu, že rostoucí technické požadavky odůvodňované ekologií pronikají i do stavebnictví.
Konec kotlů
Podle Evropské komise jsou budovy v EU zodpovědné za 40 % spotřeby energie a 36 % emisí skleníkových plynů. Sotva si tedy lidé zvykli, že budovy budou muset mít téměř nulovou spotřebu energie, už se hrnou další požadavky. Budovy by například nově měly mít i nulové emise uhlíku. Jaký je mezi těmito koncepty rozdíl? Průkaz energetické náročnosti budov (PENB) se zaměřuje na snížení spotřeby energie prostřednictvím zlepšení jejich energetické účinnosti.
Budovy jsou klasifikovány do energetických tříd na základě jejich celkové roční spotřeby energie potřebné pro vytápění, chlazení, větrání, přípravu teplé vody či osvětlení. Naproti tomu koncept budov s nulovými emisemi se zaměřuje na eliminaci emisí skleníkových plynů spojených s provozem budov. Podle směrnice by nové budovy od roku 2030 a veřejné budovy od roku 2028 měly být navrženy tak, aby měly velmi nízkou energetickou náročnost a aby veškerá potřebná energie byla pokryta z obnovitelných zdrojů. Sleduje se také produkce skleníkových plynů ze zabudovaných stavebních materiálů. Budova by měla nejen minimalizovat svou spotřebu energie, ale také zajistit zbývající energetickou potřebu z údajně „bezemisních“ zdrojů.
Zavádí pas pro renovaci budovy a digitální deník budovy. Nově také musejí být důsledně dodržovány „požadavky na kvalitu vnitřního prostředí“. Ty zahrnují například hladinu hluku, denního světla i umělého osvětlení, tepelné stability, větrání, kročejový hluk a jeho doznívání v konstrukci a celé řady dalších požadavků. Z oblasti vlastnického rozhodování se tyto parametry přesouvají do oblasti regulací a zákonných povinností. To vše je předmětem čtvrté revize evropské Směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD IV).
Mimochodem, zde už můžete cítit vysvětlení, proč má směrnice vygenerovat tolik nových pracovních míst. Tyto pracovní pozice (od výroby přes montáž a pravidelné revize až po kontrolní činnost úřadů) bude muset někdo platit a hádejte, kdo to asi bude? Ještě věříte, že se stát postará o cenovou dostupnost vašeho bydlení? Směrnice EPBD IV postupně klade požadavky nejprve na všechny novostavby veřejných budov, následně na všechny nové budovy a poté na všechny budovy, přičemž počítá s výjimkami pro památkově chráněné a vojenské objekty. Týkat by se to mělo dokonce i budov, které již energetický štítek mají, jejich platnost je ale časově omezena. Je pravděpodobné, že v průběhu let bude docházet k dalšímu zpřísňování požadavků.
Navíc, jak už jsme uvedli, koncept energetických štítků PENB je něco jiného než koncept nulových emisí a stavby budou muset plnit obě tato kritéria. Podle EPBD IV musejí členské státy zajistit snížení průměrné spotřeby primární energie v obytných budovách o 16 % do roku 2030 a o 20-22 % do roku 2035 ve srovnání s rokem 2020. U komerčních budov směrnice stanovuje, že do roku 2030 musí být renovováno 16 % energeticky nejnáročnějších budov a do roku 2033 dalších 26 %. Směrnice také od roku 2025 zakazuje poskytovat veřejnou podporu pro kotle na fosilní paliva a zavádí legislativní rámec pro zákaz instalace těchto kotlů. Cílem je, aby do roku 2040 bylo vytápění budov zcela dekarbonizované.
Praktiky mafie
EPBD IV přichází také s řadou nových povinností na podporu chytrých technologií a elektromobility, například pro nové stavby stanovuje povinnost vybudovat nabíječky pro elektromobily. Hovoří také o povinnosti zajistit parkovací místa pro jízdní kola v nových i renovovaných budovách. Hodnocení připravenosti budov by mělo probíhat na základě indexu připravenosti na „chytrá řešení“. Podle CRIV ESG Analytics „EPBD IV pomůže bankám lépe cílit finance na plánovaný renovační boom“. O mladé, sebevědomé kravaťáky, lačné za provizi pomáhat s vyplňováním žádostí o dotace, určitě nebude nouze.
V současné době by měla být připravována implementace směrnice EPBD IV do národní legislativy. Podobně jako třeba u zemědělství a potravinářství, i tady se jednání účastní řada aktivistů z neziskovek, ale zástupci odborných organizací, kterých se legislativa nejvíce týká, jako třeba Asociace vlastníků budov k pronájmu nebo Hospodářská komora, k jednání přizváni nejsou. Hana Landová, předsedkyně odborné sekce Územního a regionálního rozvoje Hospodářské komory ČR, v rozhovoru pro Rádio Universum upozornila, že způsob výpočtu energetických štítků je složitý, a co bude nakonec vyžadováno, se bude odvíjet mimo jiné také od způsobu implementace směrnice EPBD IV do národní legislativy.
Aktuálně budovy, které jsou v Čechách klasifikovány na úrovni energetické náročnosti D, mají v Německu B. Čeští legislativci tedy při poslední implementaci chtěli jít – jak mají ve zvyku – „Evropě příkladem“. Současná pracovní skupina připravující implementaci je tajemná, zatím z ní nevzešly žádné informace a na přímé dotazy pokaždé odpoví: „Nevíme.“
Celý text najdete v měsíčníku TO číslo 9.
