Ve srovnání s německou ARD nebo britskou BBC má Česká televize nejvíce programů na obyvatele v Evropě, největší podíl na televizním trhu, největší relativní rozpočet vůči velikosti trhu, dominantní roli v audiovizuální tvorbě a vysoké fixní náklady rozpočítané na malý trh omezený jazykem.
Česká republika je malý, jazykově uzavřený mediální trh s přibližně 10,8 milionu obyvatel. V takovém prostředí by televize veřejné služby měla mít omezený počet stanic, skromný rozpočet a relativně slabý tržní vliv. Realita je přesně opačná. Česká televize je v poměru k velikosti trhu výrazně větší než BBC ve Velké Británii nebo ARD v Německu, přestože tyto země mají mnohonásobně větší populaci, ekonomiku i mediální ekosystém.
Předimenzovaná televize
Česká televize provozuje šest celoplošných programů. V absolutních číslech to nevypadá dramaticky, ale v relativním srovnání je to extrém. V přepočtu na milion obyvatel má ČT dvakrát více programů než ARD (20 stanic na 83 milionů obyvatel) a čtyřikrát více než BBC (9 stanic na 67 milionů obyvatel).
To je první jasný důkaz, že ČT je mimořádně předimenzovaná.
Kromě toho má Česká televize sledovanost 30–35 %. V Německu má ARD kolem 12–13 %, BBC ve Velké Británii přibližně 25 %. ČT je tedy dominantnější na svém trhu než BBC nebo ARD na svých, a to navzdory tomu, že jejich trhy jsou mnohonásobně větší a konkurence je tam výrazně silnější. Tržní síla ČT je tedy neskutečně vysoká.
Přitom český televizní trh je přibližně desetkrát menší než britský a dvanáctkrát menší než německý. Přesto rozpočet České televize (8,5 miliardy korun) představuje 20–25 % celkového televizního trhu v ČR. Vedle toho rozpočet BBC tvoří jen 8–10 % britského trhu, ARD dokonce jen 5–7 % německého.
To znamená, že ČT je třikrát až čtyřikrát větší ekonomický hráč než BBC nebo ARD ve svých zemích. V poměru k velikosti trhu je tedy rozpočet České televize absurdně velký.
Dominantní role v audiovizuální tvorbě
V Británii a Německu existuje široký ekosystém, který představují silné komerční televize, rozsáhlé filmové fondy a velké produkční společnosti. Vzhledem k univerzalitě angličtiny a částečně i němčiny důležitou roli hrají také exportní trhy. V Česku nic z toho neexistuje v podobném měřítku. Důsledkem toho je Česká televize hlavním investorem do české filmové a dramatické tvorby, protože na malém trhu je jediným velkým zdrojem financí. To z ní dělá „průtokový ohřívač“ peněz do soukromých produkcí.
Přitom fixní náklady na výrobu televizního obsahu jsou v zásadě podobné v celé Evropě. Rozdíl je v tom, že: BBC je rozpočítává mezi 67 milionů Britů, ARD mezi 83 milionů Němců, ale ČT jen mezi 10,8 milionu Čechů. Český jazyk navíc prakticky znemožňuje export obsahu, což dále zvyšuje relativní náklady. Výsledkem je, že každá koruna investovaná do veřejnoprávní televize má na malém českém trhu mnohem větší váhu než libra nebo euro investované na trhu britském či německém.
Příčiny vykloubení ČT
Po pádu komunismu nebyla Československá televize rozpuštěna ani nahrazena novou institucí, ale pouze transformována. Zachovala si rozsáhlou infrastrukturu, personální základnu i monopolní pozici. Zatímco BBC vznikla jako první vysílatel veřejné služby a ARD jako federální hráz proti centralizované nacistické propagandě, Česká televize vznikla jako pokračovatelka instituce, která byla po desetiletí nástrojem komunistické propagandy. Tato kontinuita jí poskytla obrovský náskok před vznikajícími komerčními televizemi.
„Havlovská“ část politického spektra viděla v silné veřejnoprávní televizi klíčový nástroj kulturní modernizace a ochrany liberálně-demokratických hodnot. Vytvoření velké, dobře financované instituce mělo být zárukou proti návratu autoritářství, ale zároveň i prostředkem k udržení vlivu v kulturní a mediální sféře. Velký rozpočet ČT umožnil rozsáhlou podporu filmové, dramatické a kulturní tvorby, čímž vznikla ekonomická závislost velké části umělecké obce na veřejnoprávní televizi. Vznikl tak vztah vzájemné loajality mezi kulturním sektorem a liberálně-demokratickými politiky.
Dalším prvkem, který posílil pozici České televize, byla tichá dohoda s komerčními televizemi o omezení reklamy. ČT se vzdala většiny reklamního prostoru, čímž komerční stanice získaly dominantní podíl na reklamním trhu, zatímco Česká televize byla kompenzována stabilními poplatky. Díky tomu komerční televize neměly motivaci kritizovat velikost ČT a Česká televize nebyla nucena soutěžit o příjmy na trhu.
Opoziční strany, které prosazovaly většinový model demokracie, podcenily význam médií. Věnovaly malou pozornost tomu, že veřejnoprávní televize se stává klíčovým aktérem veřejné debaty. Výsledkem je, že komunistická mediální hegemonie byla nahrazena hegemonií liberálně-demokratickou, nikoli pluralitou.
Řešením je nový zákon o ČT
Vzhledem ke složitosti příčin i stavu neodpovídajícího postavení a absurdní velikosti České televize je změna jejího financování jen kosmetická záležitost. Nejrozumnější by bylo ČT zrušit a postavit ji znovu. To je ovšem politicky i prakticky téměř nereálné. Lze ale přijmout nový zákon o ČT, který by racionálně definoval veřejnou službu z hlediska rozsahu i obsahu.
Navíc by zavedl časově omezený mandát veřejné služby (například na 10 let). Nová zákonná norma by dále uložila ČT povinnost, aby významná část tvorby (dokumenty, publicistika, kultura) vznikala v otevřených tendrech. Dále, a to především, by tento zákon stanovil nový model řízení a kontroly, který by zamezil dlouhodobému ideovému zakotvení ČT jedním směrem.
Vedle nového zákona o ČT by bylo třeba oddělit peníze na kulturu od České televize. Řešením je vytvořit nezávislý audiovizuální fond (mimo ČT). ČT by pak byla jen jedním z žadatelů, ne hlavním distributorem peněz.
Čtěte také:
Totální výbuch ve Sněmovně: zástupci zelené politiky nevydrželi tlak a utekli
Petr Pelz: Chcete mír v Evropě? Pořiďte si pořádnou smlouvu s Ruskem
ČT: Konec „dojné krávy“. Sjednocená kulturní fronta v panice
