Neuplyne měsíc, kdy by mi nepřišel bojovný mail za vyšší dobro nás všech – za omezení rychlosti na 30 km/h ve městě, protože města jsou pro lidi a ne pro auta…, za manželství pro všechny, protože se registrují auta a ne lidi…, za zákaz předzahrádek u hospod, protože kuřáci obtěžují svým kouřem kolemjdoucí…
Boj za vyšší dobro se ostatně v současné době objevuje jako hnací motor mnoha společenských změn a je veden skupinou, která se považuje za hlas lidu. Různé spolky a neziskovky v tomto umí být velmi aktivní až úporné. Po vzoru socialistické internacionály neřeší, že například kolega v práci nesdílí jejich ideální svět dle Green dealu či jiný jako správný woke člověk brojí proti spalovacím motorům.
Ač je psaní podstatnou částí boje za správný svět mnoha menšinových skupin, normálního člověka by nenapadlo vypisovat někomu maily. Stará konzerva, jako já a můj kamarád „nevěřící Tomáš“, se zdráháme držet v šachu rozvoj města, ovšem ne tak ti „správní lidé“, kteří bouří na sociálních sítích dokázali přimět radního, aby dva dny před projednáváním stáhl svůj materiál.
Pochvala potěší
Tento přístup je jeden ze střípků mozaiky a co tím chci říct? Má cenu se ozývat. Má cenu si sednout a třeba zastupitelům svého města napsat, že nápad uzavřít část města nebo zpoplatnit vjezd, se někomu může zdát skvělý, ale vy s tím nesouhlasíte. Slušně a věcně. Není třeba psát dlouhé litanie, je třeba říct svůj názor. Když je hotovo, tak už je prostě a jednoduše pozdě.
Stejně tak poslanec, třeba i ten který zrovna prosazuje a říká to, co se vám líbí, potřebuje podporu, protože pokud bude dostávat jako zpětnou vazbu jen ohlasy z kaváren, kde se popíjí sójové latté, získá mylný pocit, že o jeho boj není zájem.
Ve sportu přijde každému normální, že trenér svého svěřence pochválí nebo mu během utkání řekne co by si jak představoval. Proč proboha si my, pravicové konzervy myslíme, že tomu tak není v politice?
Ano, i já jsem z přesvědčení zastáncem zastupitelské demokracie, ale jak to tak vypadá, doba se posunula a tak i já sedám k emailu a píši „svému poslanci“. Udělejte to i vy…
Dobře napsaný
Zde se nabízí jasná otázka: Kolik procent lidí vůbec zná svého poslance?