Ačkoliv Česká televize za minulého režimu nebyla názvem Českou televizí, pro zjednodušení budu používat zkratku ČT.
Zpravodajství ČT za socialismu: Vedoucí úloha KSČ a tvrdá cenzura
Za éry socialistických generálních ředitelů ČT se prosazovala tvrdá linie socialismu s vedoucí úlohou KSČ. Kdo nesouhlasil, dostal se na index a už si jako tvůrce ani neškrtl.
Zpravodajství ČT tehdy bylo plné oslav plnění plánů schválených na sjezdech KSČ za bouřlivého potlesku komunistických delegátů a doprovázené poutavými reportážemi zpravodajů ČT z jednotlivých podniků, kde se oceňovala vedoucí úloha strany. Bez KSČ jste si podle tehdejšího zpravodajství a publicistiky ČT nemohli vyprat ani trenýrky.
Dnešní zpravodajství ČT: V sevření progresivismu
V dnešní době nástupu levicového progresivismu se neubráníme paralelám z dob socialismu. Ukazuje se, že objektivní nezaujaté zpravodajství ČT bylo pár let po roce 1989 spíše světlou výjimkou. Nástupem Petra Dvořáka v roce 2011 se Česká televize dostává naplno pod nadvládu levicových progresivistů, kteří ve zpravodajství a publicistice naplno upřednostňují multikulturalismus, klimatický alarmismus spolu s adorací nejrůznějších „utlačovaných“ menšin.
Jejich pokřivené vidění světa a jakobínská netolerance vede nejen k potlačování opačných názorů, ale hlavně k tomu, že některá témata, názory a osobnosti se na obrazovky ČT ani nedostanou. Oficiálně se prezentuje svoboda názorů, ale ve skutečnosti jde o tvrdé cenzurní prostředí.
Stačí jen zmínka o důsledcích sebevražedné multikulturalistické politiky některých západních zemí, kritika Bruselu, výčet důkazů o manipulacích s daty prokazující vliv člověka na růst oxidu uhličitého nebo kritická poznámka k agresivnímu chování některých LGBT skupin – a máte zaručeno, že se na obrazovkách ČT již neobjevíte. A když už je pozván zastánce konzervativního názoru, jde většinou o výběr kontroverzní nebo problematické osoby, u které je velká pravděpodobnost diskreditace.
Multikulti šedne, v ČT nastupuje gender feministická agenda
Samozřejmě i ve zpravodajství ČT je možné za posledních deset let zaznamenat posuny. Otevřená podpora multikulturalismu se dnes již tolik nenosí, už není moc „in“, když každou chvíli vděčný uprchlík nejmenovaného mírumilovného náboženství míru začne v některé ze západoevropských metropolí bodat, čehož důsledkem jsou potoky krve. To zrovna není ta pravá ukázka toho krásného sluníčkového světa, který se nám stále snaží levicoví liberálové vnutit.
Proto vidíme i v publicistice a zpravodajství ČT nenápadný „bojový přesun“ od popularizace krásného „rozmanitého“ světa k gender feministické ideologii, kterou dnes protlačují vystudovaní redaktoři humanisticky orientovaných fakult jak ve zpravodajství, tak v publicistice – a nově i na sportovních kanálech. Úporná snaha dostat ženy do komentování fotbalu nebo hokeje působí často komickým a nepřirozeným dojmem.
Dramaturgická tvorba ČT: Absence slušnosti nevídaným způsobem
Pokud jsme kritizovali aktivisticky zaměřené zpravodajství a publicistiku, pak je třeba zmínit ještě jednu oblast, kde je situace už naprosto katastrofální, a tou je bezesporu současná dramaturgická tvorba ČT.
Jak známo, dramaturgická tvorba nabízí nepřeberné množství krásných témat s variacemi dobrodružství, komedie nebo společenského příběhu zasazeného do přítomnosti či minulosti. Naše moderní i dávná historie je navíc plná krásných příběhů hrdinů, kteří se dokázali vzepřít často tvrdému osudu, nemluvě o bojovnících proti nacistické nebo komunistické totalitě. Neuvěřitelné příběhy rodinných dynastií, často i bezejmenných hrdinů, kteří museli překonávat nejrůznější překážky i ústrky.
Jenže tato témata dnešní „pokrokové tvůrce“ nezajímá, rodina je pro ně symbol ženské podřízenosti a nesvobody, muži jsou zobrazovaní buď jako omezení trubci, v horším případě jako sexuální predátoři. Láska k národu, rodina, křesťanská víra v Boha, ale i mužská čest – to jsou hodnoty, kterými progresivističtí intelektuálové opovrhují. Svobodu vnímají jako neomezený prostor pro nejrůznější sexuální úchylky a osvobození od patriarchálního útlaku.
Proto v (ko)produkci České televize vznikají „historické“ příběhy vyprávějící o zakázané lesbické lásce mezi služkou a dcerou vysoce postaveného státního úředníka (film Služka, 2023) nebo koprodukční projekt s feministickým tématem o osudech panovnice Marie Terezie (rok 2017, dokonce s mezinárodní účastí), kde již na úplném začátku na vás vyskočí nechutně zpracovaná kopulační soulož královského páru.
Máte-li chuť na kriminální příběh zasazený do éry normalizace, stačí shlédnout čtyřdílnou sérii Rédl (rok 2018) s hlavní postavou vojenského prokurátora s homosexuální orientací, případně seriál Četníci z Luhačovic (rok 2017), kde také jedna ze tří hlavních postav oplývá menšinovou sexuální orientací, ale za zmínku spíše stojí slovník jeho heterosexuálního „parťáka“ oplývající sexuálními hrubostmi v dialozích typu “Já bych šu..l“, charakterizující úroveň tohoto seriálu zasazeného do atraktivního prostředí.
Vulgarity, sexuální hrubosti, kopulační soulože, to vše charakterizuje většinu seriálové a filmové (ko)produkce České televize v posledních letech za ředitelování Petra Dvořáka (2011-2023) a Jana Součka (2023-2025).
Slušnost je hodnota, kterou v dramaturgické tvorbě ČT postrádáme. Bohužel v pokřiveném prostředí se stěží může prosadit slušný tvůrce se zajímavým a novým tématem. Absence slušnosti tak generuje tvůrčí nemohoucnost maskující svou neschopnost právě vulgaritami a sexuálními hrubostmi.
Zbavit ČT progresivistických okovů jako hlavní úkol pro nového ředitele
Ale bude mít nový generální ředitel odvahu se do takového kroku pustit? V situaci, kdy pro něj samotného a jeho udržení ve funkci bude nejspíš příjemnější vycházet vstříc aktivistickým skupinám v ČT napojených na penězovody? V situaci, kdy pro každého nového ředitele ČT je mnohem pohodlnější zachovat stávající stav, než cokoliv měnit?
Každá změna znamená riziko – finanční, ale i existenční vznikem rebelie vyvolané naoko nespokojenými zaměstnanci, která může skončit předčasným odchodem. A to si žádný nově jmenovaný generální ředitel ČT nepřeje.
Čtěte také:
Česká televize bez nového mašinfíry po starých kolejích. Zrušit bez náhrady
Česká televize není disident, ale mluvčí režimu. A ten se neplatí
Česká televize opět úspěšně hledá dno
Okovy progresivmu. Dneska se tu roztrhl pytel s idioty, kteří neznají význam slov, která používají. Nejenže jeden z diskutérů neví, co je to kolaborant. To se dá ještě pochopit. Ale že autor článku neví, co znamená slovo progres a jeho různé variace, to je fakt gól. Takže soudruh Troška, ty idiote, být progresivní znamená usilovat o pokrok. Tudíž mluvit o progresivistických okovech je asi jako říct, že nám Einstein nasadil okovy teorií relativity. Nebo třeba říct, že čas běží pozpátku. Naprostá demence. Jestli sis toho nevšiml, čas běží jen jedním směrem a to do budoucnosti. Nechceš soudruh Troška napsat článek o tom, že je potřeba spáchat sebevraždu, abychom se zbavili okovů toku času? A že podle autora a dalších dementů znamená pegresivista něco jiného, to je váš problém. Ani já, ani Darwin, ani Einstein nebo Isaac Newton nemůžeme za to, že jste kreténi.
A vy jste evrosvazácký tupec a obyčejná krysa!
Pravda bolí zmrdečku, že? Krysu hledáš špatným způsobem. Rozepni si poklopec, pak tu krysičku najdeš.
Nejlepší je tyto ubohá individua ignorovat.
Přesně proto ti nikdo, kromě mě neodpověděl.
Je to DMNT a těžko mu cokoliv vysvětlíš. Například, že slovo Progres může mít několik dalších významů …. Progresivní paralýzu nikdo nebude nazývat pokrokovou stejně jako Progresivní daň. Jak říkám je to blb, kterýmu dělá problém to slovo správně napsat natož pochopit.
Ty idiote, v článku se hovoří o progresivismu z hlediska politického. Zjisti si, co to znamená. Sám jsi dement. Očividně trpíš progresivní paralýzou mozku. A postupující není významem zas tak daleko od slova pokrokové. Vyndej si hlavu z prdele a buď tak laskav, navštiv psychiatra.
Co to blábolíš, opičáku.
Pan Troška to zřejmě vnímá tak, že současný progresivismus často vnucuje jednotné morální a ideologické rámce, které místo podpory svobody myšlení vedou k autocenzuře a strachu z odchýlení se od „povoleného“ názoru. Přes deklarovaný cíl pokroku bývá potlačována různorodost názorů, svobodná diskuse a přirozená evoluce hodnot, což připomíná spíše kulturní normativitu než otevřenost. Tím se z ideálu pokroku stává nástroj kontroly, který svazuje společnost „novými okovy“ morální povinnosti být neustále na „správné“ straně historie. Příště pane s divným pseudonymem přijďte diskutovat, v opačné případě Vás mohu považovat za diktaturního provokatéra a hrubce bolševického typu.
Pak to pan Troška vnímá blbě, protože to, co popisuješ s progresivismem nemá nic společného. Sám jsi pitomec a bolševik, takže zalez a drž hubu.
…takže provokatér
a co je vlastně to také oné „dramaturgická tvorba“, pán autor?
Vážení, celý článek je nesmysl a spousta komentářů také. Očerňuje se zde ČT a také pan Dvořák, který pro ni udělal maximum. Celé je to tak, že rada ČT je politicky řizený orgán. Prostě není nezávislá. Dvořák jim vadil. Byl zkušený už z Novy a navíc populární u běžných lidí. A to se neodpouští. Takže tam na poprvé zvolili nýmanda Součka, kterému Dvořák pomohl k postu brněnského ředitele. To je ve stylu pro dobrotu na žebrotu. A poslední volba je přímo výsměch demokracii. Docela mě fascinuje, jak to moderátoři ČT zvládají, když to musi komentovat. Ano, vadí mi, že kvůli těmto nejistým dobám ČT hodně reprízuje. Ale obecně je to njlepší televize v zemi. Nova ani Prima jí nesahají ani po kotníky, o dalších není třeba mluvit. Tak se ptám,kdo to řídí a komu to vyhovuje. Rozhodně to, co dělá rada, je výsměchem demokracii.