„Sviňská“ komunikační antikarta

Kontexty k osvobození Československa Rudou armádou, ve které značně agresivně odkazuje na to, že osvobození Rudou armádou byla okupace. A pak jako na povel všechny libodemo nízké i vysoké šarže rozvibrovaly sociální sítě jednotnými hesly o „kontextech” osvobození Československa. Přikládám tudíž „Sviňskou komunikační antikartu”, také s kontexty.

Marxismus, komunismus, bludy ze Západu

Marxismus vznikl v Německu. Jeho autorem byl jakýsi Karel Marx, kterého vydržoval průmyslník Bedřich Engels. Spolu také vydali Komunistický manifest, který byl v podstatě vyhlášením války kapitalismu.

Vladimír Iljič Uljanov aka Lenin byl poslán do carského Ruska z Německa, vybavený německými průmyslníky a jejich penězi, aby vyvolal vzpouru a revoluci a carské Rusko mohlo být rozparcelováno ve prospěch Německa. Spolu s ním byl také vyslán Lev Davidovič Trockij.

Základy pro druhou světovou válku

Základy pro druhou světovou válku byly položeny po skončení té první, a to podmínkami kapitulace Německa, které způsobily zejména bídu běžným obyvatelům. Podmínky byly tak drsné a reparace byly tak vysoké, že Německo bylo vysáváno vítěznými mocnostmi a chudlo. To vedlo k nespokojenosti a nenávisti k vítězným mocnostem a tuto nenávist a bídu zneužil Adolf Hitler k hecování do další války s vítěznými mocnostmi.

Velmi zajímavým a nejčastěji překrucovaným tématem jsou smlouvy a dohody, které byly podepsány státy Evropy s nacistickým Německem ještě před vypuknutím války. Nejčastěji je zmiňována z propagandistických důvodů smlouva Molotov-Ribbentrop, která je (dez)interpretována jako začátek války.

Jenže se taktně opomíjí jiné smlouvy a pakty o „přátelství”, „neútočení” a podobné, které byly podepsány ještě před zmiňovaným paktem Molotov-Ribbentrop:

26. ledna 1934 je podepsán pakt o neútočení mezi Polskem a nacistickým Německem, známá jako Hitler-Pilsudski.
18. června 1935 podepisuje Anglie s nacistickým Německem námořní smlouvu o volném pohybu po mořích.
12. března 1938 obsazuje nacistické Německo tzv. Anschlussem Rakousko.
30. září 1938 byla podepsána asi nejkontroverznější a nejpodlejší smlouva „o nás bez nás” – tzv. Mnichovská smlouva, ve které „naši spojenci” Anglie a Francie předávají Adolfu Hitlerovi české pohraničí; mj. my jsme u toho nesměli být, ale polské zastoupení bylo u stolu. Francie a Anglie tak defacto popřely závazky k Československu ohledně pomoci s jeho bezpečností, zejména se jedná o spojeneckou smlouvu s Francií.
1. října 1938 obsazuje nacistické Německo české pohraničí bez jediného výstřelu na základě diktátu z Mnichovské dohody.
2. října 1938 obsazuje polská armáda Těšínsko a připojuje se tak vlastně k akcím hitlerovského Německa ohledně okupace Československa.
6. prosince 1938 podepisují Francie a nacistické Německo „smlouvu o přátelských vztazích”.
14. března 1939 dochází k odtržení Slovenska od Československa a vzniká fašistický Slovenský štát.
16. března 1939 dochází k úplné okupaci Československa nacistickým Německem a vzniká protektorát Böhmen und Mähren.
22. března 1939 podepisuje Litva a Lotyšsko s nacistickým Německem „smlouvu o neútočení”.
23. srpna 1939 vzniká smlouva Molotov-Ribbentrop o rozdělení Polska.
1. září 1939 začíná invaze nacistického Německa do Polska. Toto datum je bráno formálně jako začátek druhé světové války.
Následně vyhlašuje Francie a Anglie válku nacistickému Německu, ale k žádné vojenské pomoci Polsku nedochází.

Poznámka: Po podpisu Mnichova nabídl Sovětský svaz vojenskou pomoc Československu. Polsko ovšem neumožnilo přesun armády SSSR přes polské území k nám, a místo toho společně s nacistickým Německem okupovalo naše území.

Pomoc Západu k militarizaci nacistického Německa

Nacistické Německo v jeho rozmachu i během druhé světové války podporovaly firmy z USA – bankéři, Ford, IBM a další.

Západní pomoc SSSR

Neoddiskutovatelným faktem, který pomohl SSSR po jeho napadení ze strany nacistického Německa, bylo posílání výzbroje a válečné techniky. Bez toho by nejspíš bylo vítězství nad nacistickým Německem obtížnější, nebo by válka trvala o mnoho déle a byla by krvavější.

Nelze ovšem opomenout to, že pomoc USA s výzbrojí bylo formou lend & lease, tzn. Sovětský svaz musel všechno zaplatit do posledního dolaru a poslední splátky byly splaceny ještě celkem nedávno. Stejně tak výbava a výstroj ČSR vojáků v Anglii musela ČSR vláda zaplatit do poslední tkaničky do bot, vč. rakví apod., a dokonce i československým zlatem.

Ohledně poválečného vyrovnání stojí za zmínku, že reparace Československu jako jedné z vítězných stran, které byly Německu určeny, nebyly dodnes zaplaceny. A s úroky by to byla pěkná sumička na několik jaderných elektráren.

Kam se poděli top nacisté po skončení války?

Norimberský proces s německými nacisty měla být tečka, kterou se měla uzavřít „denacifikace” Evropy, a Německa zvlášť. Dovolím si spekulaci, že to bylo trochu divadlo pro plebs. Je totiž zřejmé, že mnoho bývalých příslušníků SS a Wehrmachtu, nebo jejich inženýři a výzkumníci, byli po válce „vytěženi” vítěznými mocnostmi pro práci pro ně.

Mimochodem, vzpomínáte na celkem nedávný skandál v Kanadě, kdy předseda dolní komory parlamentu Anthony Rota vzdal hold 98letému ukrajinskému imigrantovi, který za druhé světové války bojoval na straně nacistů?

Je to už delší dobu, kdy jsem narazil na zajímavou publikaci, kterou lze stále najít na internetu – Nacistické kořeny ‚Bruselské EU‘. Tato publikace se zabývá historiografií myšlenky „sjednocené Evropy“ z dob nacistického Německa a následného vzniku „evropského společenství” jako předchůdce současné Evropské unie. V publikaci se také uvádí jména nacistických pohlavárů, kteří se po válce podíleli na konstrukci tohoto společenství.

Stenograficky:
Reinhard Gehlen – špion nacistického Německa, který po válce působil jako agent v tajné službě poválečného Německa.
Walter Hallstein – vrcholný nacista, který je považován za architekta Evropské unie a stal se prvním předsedou Evropské komise.
Adolf Heusinger – generál německého Wehrmachtu, který se stal šéfem vojenského výboru NATO.
Kurt Waldheim – pomáhal nacistům likvidovat partyzány v Řecku, podílel se na deportacích řeckých Židů do vyhlazovacích koncentračních táborů. A po válce se stal prezidentem Rakouska a také generálním tajemníkem OSN.

Samozřejmě, že vítězné mocnosti využily i německé mozky. Týká se to USA, akce „paperclip”, viz Werner von Braun, který se podílel na vesmírném programu NASA. Ale i SSSR odvezl nějaké mozky, které pak v poválečném období využil. Těm se ale nikdy nedostalo žádného výsadního postavení, stále byli vězni, jen ne v Gulagu, ale třeba ve výzkumných centrech.

Nelze také opomenout roli Vatikánu a Červeného kříže. Ti také za tučné výkupné pomáhali zmizet nacistům v Jižní Americe. Z historických archivů jsou zmiňována jména jako Josef Mengele nebo jiný „lékař” Emil Gelny, ale také vrcholný představitel vyhlazování podřadných ras Adolf Eichmann.

Čtěte také:
Zapomněli jsme, co je to válka
Danuše Nerudová se naštvala. Kvůli svému lživému výroku se obrátila na policii
Humanitární bomby jako záminka pro třetí světovou válku?