Ministr zemědělství Marek Výborný se přitom nedávno setkal se zástupci obchodníků a údajně mu nedali vysvětlení, proč jsou ceny potravin v ČR výrazně vyšší než v Polsku. Já jsem na tom podobně. Já jsem se minulý týden setkal s aktéry trhu v pořadu Michaely Jílkové Máte slovo a taky se mi vysvětlení nedostalo, a tak mám jen svůj názor.
Zemědělci a potravináři
Když vidím, že vloni v prosinci meziročně klesaly ceny zemědělců o výrazných 19 % a zároveň vidím, že ve stejném období ceny potravin v obchodech meziročně poklesly jen o 0,3 %, je vidět, že zemědělci za ceny nemohou, ačkoli jsou často obviňováni. Navíc vloni klesl zemědělcům zisk o 60,5 %. Házet něco na zemědělce tedy nedává smysl.
Když se podíváme na zpracovatele potravin, tady vidíme, že někteří mají tučné zisky a někteří naopak ztráty. Rozhodně zde nelze mluvit o nějakém výrazném trendu. Nikdo neříká, že na zpracovatelích není vina, ale asi nebude zásadní.
Jako problém vidím distributory
Distributoři zastupující jednotlivé zahraniční značky podle mě nesou velkou vinu. To se odvíjí už od toho, že k nám vozí jasně horší zboží. Není na to třeba ani studie. Když si koupíte to samé zboží v Německu, je obvykle hned při prvním ochutnání lepší než v ČR, což se zpravidla váže na to, že pro východní Evropu dodávají zboží více chemické, kde je více náhražek. Argument je přitom jasný. Východoevropský zákazník prý takové složky miluje. Nevěřím tomu, ale věřím, že to je výrobně levnější.
No a když vědí, že si tu necháme líbit dvojí kvalitu, tak nejen že dovezou horší potraviny, ale ještě jim dají vyšší cenu než v Německu. To přitom neplatí jen pro potraviny, ale také pro drogérii. A tak se stane, že máme šampóny několikrát dražší než v Německu, ačkoli bereme v průměru třikrát méně než Němci.
Vše přitom vzniklo už v devadesátých letech, kdy se po otevření železné opony začalo do českých obchodů dovážet do té doby neznámé německé zboží. To bylo přitom výrazně dražší než české. Češi se i na nesmyslně drahé zboží vrhali, chtěli ochutnat to západní. Tím dali trhu jasně najevo, že jim předražené zboží nevadí, a od té doby ho tu taky máme. České zboží mezitím zdražilo, až se dostalo skoro na německé ceny.
Za drahým zbožím tak stojí to, že si firmy rozdělily trh na západní a východní. Tím zničili jeden pilíř, na kterém stojí EU. Vstup do EU měl garantovat jednotný evropský trh. Ten tu ale není. Jedná se tedy o celoevropské selhání. Zatímco slyšíme, že Brusel intenzivně řeší zákaz spalovacích motorů, o řešení nefunkčnosti jednotného trhu neslyšíme. To Německo ani Francii totiž netrápí.
Problém pochopitelně vidím i u obchodníků
Když jen osm obchodních řetězců pokrývá 90 % trhu, jedná se o jasný oligopol. Jeho definiční vlastností je, že láká k vytváření kartelů a různých dohod na úkor spotřebitele. Zisky v oligopolu jsou proto vyšší než v konkurenčním prostředí. Proto je tady taky nutná činnost antimonopolního úřadu.
Ten prý údajně již koná a šetří jeden řetězec. Nicméně z povahy věci mi přijde divné, že už v minulosti nic nenašel. Už samotná věc, že zástupce řetězců hlásí zdražení v odvětví je divná. To by podle mě měly dělat jednotlivé řetězce nezávisle.
Když slevy nejsou slevy
Obchodníci sice tvrdí, že mají víceméně konstantní ziskovost, ovšem jejich marže jsou vysoké. To je vidět v tom, jak velké slevy nabízejí. Pochybuji o tom, že zboží ve slevě prodávají se ztrátou. Když potom vidíte slevu 50 % či vyšší, nestačíte se divit. Ostatně exministr Zdeněk Nekula loni poukázal na případ točeného salámu, u něhož obchodní přirážka dosáhla bezmála 250 procent. To je nehorázné.
Obchodníci tvrdí, že tím jen kompenzují zboží, kde je marže nízká. To tak samozřejmě bude, protože 250% marže u všeho by byla už ne na úrovni oligopolu, ale monopolu.
Za nehezkou praktiku českých řetězců považuji slevy. Začalo se ukazovat, že bez slev se nic neprodá. Takže normální cena je nehorázně předražená a ve slevě jen lehce předražená.
Za největší průšvih považuji to, že některé řetězce zavedly zákaznické karty, se kterými máte lepší ceny. Najednou tu tedy máme dvoje ceny: pro normální zákazníky a pro věrné zákazníky. Obchodní řetězec tak získá nejen vaše osobní údaje, ale ještě větší loajalitu, protože ten, kdo nemá zákaznickou kartu konkurence, zůstane u řetězce. To ovšem omezuje konkurenci a brání poklesu cen. Konkurence zůstává zachována jen tehdy, pokud máte zákaznické karty i u dalších řetězců, což určitě všichni nemají.
Řešení je složité
Cesta k rozumným cenám je jen skrze vyšší konkurenci a větší aktivitu antimonopolního úřadu. Obchodníkům i distributorům musí být jasné, že nás nemohou holit. Bohužel to bude těžké. Politici už před mnoha lety mluvili o dvojí kvalitě potravin, údajně to řešili i na evropské úrovni, ale jaksi s ničím nepohnuli. Vše zůstává při starém. Na politiky tedy nespoléhejme.
Jako řešení vidím internet. Už dnes lze mnoho zboží objednat z Polska. Vedle toho potřebujeme i web monitorující ceny řetězců, který by lidem ukázal, jaká je normální cena a kdo a kde nejvíce zboží předražuje. Zákazník tedy bude vědět, kam nemá chodit. Jen to řetězec donutí ke změně ceny.
Úplně nejhorším řešením, o kterém bohužel slýchám často, je zastropování cen či marží. To už jsme zde měli. Taková řešení vedou jen k nedostatku a šmelině na neoficiálnímu trhu.
Autor je hlavním ekonomem investiční skupiny CFG
Největší problém vidím samozřejmě v ceně energií, která v článku záhadně chybí. Když vám nepřetržitě jedou desítky lednic a mrazáků a z druhé strany pečící trouby na pečivo a vy z roku na rok zdražíte elektřinu na trojnásobek, někde se to projevit musí. Toto zdražení nám přinesla Fialová vláda. Dále tu máme Babišovu vládu, která pod rouškou covidových opatření téměř zlikvidovala drobné prodejce a upevnila na trhu pozici nadnárodních řetězců. Tento počin dokončila Fialová vláda vyšším zdaněním živnostníků. V neposlední řadě, což je prací všech porevolučních vlád, je český trh doslova svázán a škrcen dotačními programy, které ho przní k nepoznání. Dotujeme neschopné na úkor schopných a zbudou nám nakonec jen ti velcí.
Ano, všichni brečí. Tak to prostě tady je. Práce v řetězcích je šílená, nikdo to nechce dělat, platí 150 korun za hodinu. Nemají lidi, zrušili jim agenturní pracovníky a ti co zůstali, dřou jako koně a protože jsou na tak krátkém řetězu, jsou zlí jako peklo, čili mezi ně nikdo nový nejde, protože ty iniciační tanečky jsou slušný perverzní porno – a není tomu jinak ani v jiných korporátech. V pekárnách tam peče jedna tetka a dva brigádníci, kteří jsou tam poprvé. Protože v noci… žádný z hypermarketů neplní, protože stát prodal tolik stavebních povolení, že máme největší počet metrů čtverečních na občana v EU. Respektive prodal tolik lidí, ty odvody jsou jedním ze vstupů které determinují cenu potravin. Regiony doplácejí na nepřiznaný fakt, že 2 miliony lidí tady nemají na nic, než na junkfood z akcí, který platí znovu oni – v dotacích do zemědělství. V transakčních a byrokratických nákladech, které zatěžují zpracování potravin i 400% jejich ceny, to také nikdo nekalkuluje, lidé přistoupili na to, že ty parazitické vstupy kalkulují ti parazité. Sklady a transport taky nikdo neumí a znovu jsou to ti polootroci, kteří nikoho nezajímají, do nákladů nikdo nezapočítá životní standart těch chudáků polorobotů, kteří jako mají obsluhovat a krmit… koho vůbec… viděli jste ty klienty jak se chovají k personálu za pokladnami? To je další zeď – nikdo už nechce sloužit lidem. Kdo si vypěstuje jídlo doma, kdo si udělá biohacking existenci, už do tohoto blázince kde nikdo neví kde je sever nejde. Dováží se potraviny? Aby ne. Třeba proto, že 13% úrodné půdy je dotováno jako ekologická, aby v číslech pro Brusel kompenzovala dosud intenzivní zemědělství a obiloviny na krmení. Za 12 tisíc za hektar posekané trávy nikdo není majitelům tisíců hektarů dříve polí, není sto nařídit kontingenty, aby se najedli lidé v místě, kde ta půda je a odkud se dotace dostávají majitelům půdy ve městech… a … to jsme stále ještě na začátku. To žrádlo, na které ti zaměstnanci o kterých se nemluví, tedy ti zemědělci, ti zpracovatelé potravin, ti lidé v distribuci, a ti chudáci v těch obchode mají, je prostě zabíjí. Zapečené sýrové rohlíky ze šmé mouky z UA za 15 korun s eidamem, který je ještě před rozpečeným tvrdý jako podešev, prostě ty mikrobiomy navíc stále utlačené stresem, nestráví. A… zdravotnictví je také v riti, nemáme ani pediatry, natož onkology… a ano, jinde to tak není, ale když vidíte že se stávkuje všude, tak je to i v Holandsku, i v Německu, čím dál více tam cpou do lidí veganské amarouny – Ikea v Holansku už vůbec nevaří z masa a prodá tuny jídla protože za 2 eura tam prostě ti exiloví dělníci děti vodí, protože po zkasírování nájmem, dopravou a energií na tom nejsou o moc lépe, než ti naši. Kvalita jídla tam také už není tak, jak by měla, všechno se pěstuje ze substrátů a roztoků hnojiva (dováženého z Ruska na výjimky z represí). V regionech teď drží nad vodou obchodní řetězce Ukrajinci, kteří kupují v těch obchodech chlast a levné maso.. je to přesně tak, jak to má být. Jak nahoře, tak dole. Jeden z mála autorů kteří byli sto něco napsat pro lidi, kteří krmí lidi, byla Dittrichová… zkusím najít link