Sotva nová vláda překročila hranici prvních sta dní ve funkci, začali se bývalí představitelé Fialovy pětikoalice předhánět v ostré kritice jejích kroků. Najednou slyšíme varování před rozpočtovou nezodpovědností, údajnou hrozbou pro demokracii, chaosem ve státní správě i ztrátou důvěry investorů. Z úst lidí, kteří měli čtyři roky plnou exekutivní odpovědnost, to však působí spíše jako trapná ukázka absence sebereflexe než jako seriózní politická opozice.
Kritizovat vládu po sto dnech za to, co jste sami nedokázali napravit za celé volební období, není projev odpovědnosti. Je to jen snaha přepsat vlastní selhání.
Čtyři roky promarněné šance
Pětikoalice vstupovala do vlády s velkými sliby: rozpočtová odpovědnost, menší stát, nižší daně, transparentnost, obrana svobody jednotlivce a návrat důvěry občanů ve stát. Výsledek po čtyřech letech? Vyšší daňová zátěž, rekordní inflace, pokračující byrokratizace, rostoucí regulace a hluboká frustrace střední třídy.
Dnes stejní lidé kritizují novou vládu za kroky, které sami buď neudělali vůbec, nebo je naopak sami připravili.
Pokud někdo čtyři roky držel volant a vůz skončil v příkopu, těžko může po třech měsících moralizovat nad stylem řízení svého nástupce.
Inflace jako skrytá měnová reforma
Jedním z největších selhání Fialovy vlády bylo nezvládnutí inflace. České domácnosti zažily dramatický propad reálné hodnoty svých úspor. Peníze na běžných účtech a spořeních během několika let ztratily více než 30 % své kupní síly.
To není jen ekonomická statistika. To je faktická skrytá měnová reforma.
Lidé, kteří celý život spořili, byli potrestáni. Odpovědní občané, kteří věřili, že stát bude chránit hodnotu jejich práce a úspor, sledovali, jak jejich peníze mizí bez jediného podpisu pod zákonem. Bez otevřené debaty. Bez politické odpovědnosti.
A právě představitelé této vlády dnes rozdávají lekce fiskální odpovědnosti.
„Nebudeme zvyšovat daně“ jako politický vtip
Jedním z nejsilnějších předvolebních sloganů bylo jasné ujištění: daně zvyšovat nebudeme.
Realita byla přesně opačná.
Vyšší daň z nemovitosti, zásahy do DPH, vyšší odvody pro živnostníky, omezení daňových výhod i další formy fiskálního zatížení střední třídy. To vše pod elegantním názvem „konsolidace veřejných financí“.
Pravicová vláda nemá být ta, která umí lépe vysvětlit, proč lidé musí platit více. Má být ta, která umí stát zmenšit. To se nestalo.
Místo menšího státu přišel dražší stát.
Transparentnost jen jako marketingová značka
Pětikoalice slibovala konec papalášství, transparentní správu státu a novou politickou kulturu.
Ve výsledku se ukázalo, že problém nebyl v systému, ale jen v personálním obsazení. Trafiky nezmizely. Politické nominace pokračovaly. Klientelismus nezmizel, pouze změnil stranickou příslušnost.
Občan nechtěl jen slušnější tiskové konference. Chtěl skutečnou změnu.
Místo toho dostal jen uhlazenější verzi starého pořádku.
Evropské regulace bez obrany českých zájmů
Dalším zásadním selháním byl přístup k evropské legislativě. Green Deal, ESG povinnosti, energetické regulace, nové administrativní požadavky na podnikatele – to vše bylo přijímáno s téměř automatickou poslušností.
Místo aktivní obrany českého průmyslu, konkurenceschopnosti a ekonomické svobody jsme sledovali vládu, která často působila dojmem, že její hlavní ambicí je být v Bruselu pochválena za disciplinovanost.
Pravice má chránit svobodu jednotlivce před přebujelou regulací. Ne ji poslušně implementovat.
Výsledkem není moderní stát, ale dražší energie, složitější podnikání a menší prostor pro osobní svobodu.
Kritika po sto dnech je směšná
Současná vláda si jistě zaslouží kontrolu, kritiku i tvrdé otázky. To je podstata demokracie.
Ale pokud tuto kritiku vede právě bývalá pětikoalice, která měla čtyři roky na řešení stejných problémů a místo toho zanechala rozpočtové problémy, oslabenou kupní sílu obyvatel a rozčarovanou společnost, působí to nevěrohodně.
Nelze po sto dnech útočit na vládu za to, co jste sami nedokázali za celé volební období.
Nelze moralizovat o odpovědnosti, když jste sami selhali v základních slibech.
Nelze se tvářit jako obránci pravicových hodnot, když jste připustili jejich systematické oslabování.
Politická důvěryhodnost nevzniká hlasitostí kritiky opozice. Vzniká výsledky vlastní práce.
A právě proto je dnešní kritika současné vlády od bývalé pětikoalice tak trapná – protože není výrazem odpovědnosti, ale jen zoufalou snahou zakrýt vlastní čtyři roky promarněných příležitostí.
