Zelená lobby v čele se dvěma ministry minulé vlády tlačí na rychlou výstavbu větrných elektráren. Přinášíme souhrn podložených argumentů, proč je to nesmysl.
Větrné elektrárny, na jejichž rychlou výstavbu v akceleračních zónách tlačí i bývalí ministři Lukáš Vlček (STAN) a Petr Hladík (KDU-ČSL), jsou v tuzemsku zcela zbytným energetickým zdrojem. V našich podmínkách totiž dodávají průměrně jen čtvrtinu svého instalovaného výkonu. Pro jejich stavbu je navíc vhodná jen zhruba pětina území republiky. Smysl zaplevelení pětiny území státu stovkami zhruba 150 až 250 metrů vysokými větrníky, které dodávají elektřinu jen čtvrtinu času, nedává smysl samo o sobě. Ještě výrazněji tato nesmyslnost vynikne s informací o tom, že v zimě, kdy je spotřeba elektřiny největší, větrníky i déle než 10 dnů bez přerušení nedodávají vůbec nic. Protože je bezvětří. Na tom nic nezmění ani dotace, bez kterých žádné větrníky nikdo nestaví.
Mimo jiné proto, že životnost těchto elektráren je zhruba 20 let. Listy jejich rotorů jsou ještě k tomu nerecyklovatelné. Větrné elektrárny jsou také nesmírně náročné na materiál. Na stejný instalovaný výkon jako má Temelín totiž spotřebují 15krát víc betonu a 50krát víc oceli.
Předchozí argumenty jsou jednoznačným důkazem neefektivnosti, a tedy zbytečnosti větrných elektráren v Česku. Jenže ve hře jsou i další skutečnosti, proč tyhle elektrárny nestavět.
Masový zabiják
Jednak zabíjejí ptáky a netopýry. Nedá se spočítat, kolik jich mají na svědomí, protože zbytky ptáků zasažených vrtulemi je prakticky nemožné najít. Ale to, že je zabíjí, nelze zpochybnit. Studie udávají počty od statisíců po miliony. Navíc mění druhovou skladbu ptactva a následně i dalších živočichů.
Současně samozřejmě vrtule zabíjejí i létající hmyz, na jehož úbytek se obecně žehrá. Mají jej sice na svědomí výrazně méně než zemědělství, ale pořád je to množství, které si nedokážeme ani představit. Před sedmi lety to jen v Německu mělo být pět až šest miliard jedinců hmyzu o celkové hmotnosti 1200 tun ročně. To je zhruba tolik, kolik váží 36 tramvajových souprav.
Skleníkový efekt a zdravotní riziko
Z větrníků také uniká syntetický plyn SF6, který se v přírodě nerozkládá. Ve větrnících se používá jako izolant. Tento plyn má přitom 23500krát větší skleníkový efekt než oxid uhličitý, považovaný částí vědců za hlavní zdroj oteplování planety. Jen v roce 2017 v prostoru EU uniklo bezmála sedm tun plynu SF6. Podle BBC to na vývoj klimatu působilo stejně, jako kdyby po silnicích jezdilo o 1,3 milionu aut víc.
Z každé elektrárny se ročně obrousí zhruba 100 kilogramů materiálu z listů rotorů. Ten se rozptýlí po okolí. Čili do půdy, do hub, do zvířat, do vody, a samozřejmě se dostanou i do lidí. Listy rotorů jsou přitom plné syntetických materiálů, včetně PFAS (perfluorované a polyfluorované alkylové látky) a BPA (bisfenol-A), které jsou zdraví nebezpečné. Podle německých úřadů dokonce natolik, že při jejich výrobě v Německu jsou povinné celotělové ochranné obleky. V této souvislosti je pozoruhodný výsledek německé studie, jež označuje játra divočáků za nevhodné ke konzumaci, protože obsahují výrazně nadlimitní množství PFAS.
Oteplování klimatu a problematický infrazvuk
Podle několika studií větrníky také přispívají k lokálnímu oteplování klimatu. První takové zprávy se objevily již v roce 2012, ke stejným výsledkům pak dospěli i vědci z Harvardu v roce 2018. Jejich studie navíc poukázala i na to, že odhady na potřebný zábor půdy na stavbu větrníků jsou celosvětově značně podhodnoceny.
Zastánci větrníků dlouhodobě bagatelizují obavy z infrazvuku vznikajícího při otáčení rotorů elektráren. Jenže podle studie Kena Mattssona, profesora z univerzity ve švédské Uppsale, je tento infrazvuk skutečným problémem. Ken Mattsson je univerzitní profesor, nikoliv nějaká obskurní figurka, o jakých s gustem referují média hlavního proudu, jež větrníky mohutně podporují. Takže závěry jeho studie není možné jen tak shodit ze stolu. Na infrazvuk je podle profesora citlivých asi 30 procent populace. Infrazvuk z elektráren je přitom měřitelný i 50 kilometrů od zdroje a prakticky jej nejde odstínit. Podle Mattssona by větrníky neměly být blíže k obydlím než pět kilometrů (rozhovor s profesorem Mattsonem zde, studie zde a článek o studii zde).
Nic z toho samozřejmě větrná lobby nezmiňuje. A prakticky nic z toho neuvádějí ani mainstreamová média. Z čehož je zřejmé, že svou práci vykonávají bez ohledu na fakta.
Čtěte také:
Kdo je proti stavbě větrníků, není proruský
Green Deal zabíjí!
Nepravdivé tvrzení o větrných elektrárnách se vrací
