Tragikomix Železný

Pamatujete ještě na skvělý první (žel jen ten) díl filmové série komixu o Asterixovi a Obelixovi, co v ní exceloval Christian Clavier a Gérard Depardieu pod taktovkou režiséra Claude Zidiho? Tam byla postava jménem Tragikomix. Objevila se i v kreslené sérii na tentýž námět, jakož i v počítačové hře. Postavy asterixovské série svými, zpravidla na písmeno ix končící jmény, vyjadřovaly určitou vlastnost – Asterix – chytrý, Obelix – silný, Kakofonix – nesnesitelně skřehotající atd. Tragikomix je zde snoubenec krásky Halabaly, ovšem byl násilím odveden do římských legií. Zkrátka hezky česky řečeno: pechfógl.

Dnes se média plní debatami na absurdní téma: kdo bude novým generálním ředitelem České televize. Ještě jsme ani nerozdýchali ztřeštěné, kvapné a nepříliš srozumitelné nebo zdůvodněné odvolání Jana Součka z téže pozice, už se na nás řítí zástup uchazečů o trůn. Asi nejsilněji Jakub Železný, Tragikomix veřejnoprávní obrazovky. Proslul tím, že v pořadu, který měl moderovat, vykřikoval své názory na bývalého prezidenta Ludvíka Svobodu, nebo vyhrožoval tím, že když někdo v „jeho“ (on si ho financoval?) pořadu řekne něco nedostatečně uctivého o nebohé Miladě Horákové, bude jím (Tragikomixem Železným) ze studia bez otálení vypoklonkován. Součkovou nespornou zásluhou bylo, že diváky ČT zbavil povinnosti při sledování zpravodajství a publicistiky trávit též Tragikomixovy litanie.

Nu a nyní se týž Jakub Železný velmi vehementně dere do čela té televize. Poskytuje rozhovory doleva doprava, jeden z nehynoucích nabídla třeba exkolegyně Nora Fridrichová na svém kanále (jak hezké dvojsmyslné slovo) se skromným názvem Nora (k vidění zde: ). To nebyl rozhovor novinářky s respondentem, to bylo čisté píárko. Ale to je věc Nory Fridrichové nebo těch, kdo jsou ochotni se na ni resp. její dílo dívat. Co mě rozesmálo hned v prvních minutách, bylo Železného prohlášení, když odpovídal na otázku, proč se uchází o ten zmíněný post: „Poslední důvod je jakákoli moje osobní ambice, moje ego, moje chtění, moje bažení. A kdo si myslí něco jiného, tak mě prostě nezná.“ Nu, troufám si tvrdit něco jiného, a to Železného opravdu znám. Bylo mi s ním (k mé žalosti) nutno zasedat v dramaturgické radě jedné krásné pražské galerie, kde on byl nominován za jednu z koaličních stran místně příslušné radnice.

To byl mimochodem taky dost půvabný příběh. Ona galerie se jmenovala Portheimka a sídlila proti radnici Prahy 5. Někdy od roku 2007 jsem byl příslušnými představiteli radnice požádán, abych utvářel program galerie a organizoval každý měsíc jednu výstavu, téměř bez výjimky z děl českých umělců. Což jsem, ku spokojenosti své i zřizovatelů, činil. Prošli mi rukama umělci obrovského spektra – od Josefa Velčovského po Milana Knížáka, od Kamila Lhotáka po Miroslava Huptycha. To se změnilo v roce 2014 po komunálních volbách, kdy přistál na radnici výsadek v čele s TOP 09, jenž prosadil založení oné rady, zřejmě aby měl na vystavované obsahy lepší dozor. Nu a tu stranu tam, pokud se nemýlím, zastupoval právě Železný. Diskuse na zasedáních s ním byly nepříjemné, je to člověk, která špatně snáší jiné názory než ty svoje. To ostatně mohl vidět každý, kdo jej viděl v akci, třeba i na té obrazovce. Takže na jeho místě mi přijde komické mluvit o chybějícím egu, ale to jen na okraj.

Jsem nezávislý, lakuje Železný

Náš Tragikomix se ale souběžně vyznamenal též v rozhovoru na webu FORUM 24. Dovolím si stručně ocitovat a okomentovat některé perly, jež mu padaly z úst. Příkladně na otázku, proč chce být tím ředitelem, pravil: „Protože jsem přesvědčen, že se svými zkušenostmi a znalostmi televize můžu přispět k tomu, aby dobře fungovala, a hlavně, aby byla zachována její nezávislost na politice a politicích.“ Tak jsme se zasmáli, chce se dodat. Jenomže na jaké politice a na kterých politicích? Na těch, které nemáme rádi? K tématu diskutovaného převedení ČT pod státní rozpočet, pravil: „Chceme-li tady mít někoho, kdo bude nezávislý, kdo bude přinášet nezkreslené informace, kdo v krizových časech bude tím, na koho se budou lidé obracet, tak je potřeba je (veřejnoprávní média, pozn. red.) zachovat… Ve chvíli, kdy budou navázána třeba na státní rozpočet, pak se mnohem jednodušeji objeví pokušení říct: „Milá Česká televize nebo milý Český rozhlase, víš, my teď musíme přidat tam či onde. My jsme slíbili tohle nebo támhleto, a tak holt na tvoje projekty, na tvůj rozvoj, nebude zdaleka tolik peněz, jak jsme si mysleli. Je nám to opravdu moc líto.“ Pak se samozřejmě nabídne otázka: „Je to opravdu proto, že na to nejsou peníze, nebo proto, že jim zrovna to médium nejde na ruku?“

Ale milý Tragikomixi, vy přece nejste nevzdělaný a nechybí vám informace. Proto asi víte, že už v roce 2010, poté, co se slovenští koncesionářští poplatníci vzbouřili a přestali platit televizní daň, přistoupil tamní parlament ke změně zákona a navázal rozpočty tamních (zároveň s tím sloučených) médií RTVS pod státní rozpočet, tedy stanovením závazného procenta z HDP. Zjednodušeně řečeno: když se státu daří, má z toho benefit i rozpočet těch médií, když naopak, tak se média musí přizpůsobit. Není nejmenší důvod, aby občané dopláceli na vysoké náklady těchto médií v čase, kdy se státní kase nedaří. A řeči o politizaci nejsou namístě. To procento z HDP je dáno zákonem. A ten nelze měnit jak ponožky podle barvy toho, kdo usedne ve vládě. Ostatně vidíme to na Slovensku i dnes. RTVS prošla transformací, víceméně kosmetickou, na SRTV, ale pracují tam stále stejní lidé a vyslovují názory zcela svobodně, nikoli pod jakýmkoli diktátem. Jen ta ekonomická stránka má víc logiky.

Ale tady jsme možná u zdroje problému.  Myšlenku obdobného spojení Českého rozhlasu a České televize Železný odmítá takto: „Nedává to smysl organizačně, nedává to smysl technicky, programově, a především to nedává smysl personálně.“ A v tom bude jádro pudla. Stejně jako při tzv. televizní krizi na přelomu let 2000-2001 šlo protestujícím zaměstnancům hlavně o své, řekl bych, pekuniární zájmy, dnes tomu není jinak. Nechci kanonizovat odvolaného Jana Součka, udělal spoustu chyb, hlavně nebyl důsledný. Ale aspoň zpočátku se snažil vcítit do diváka a z obrazovky následkem toho zmizel jak Železný, tak Fridrichová. Takže? Abychom si zachovali trafiky, musíme jim velet.

Komické na tom je, že tomu náš Tragikomix možná i věří. Tragické je, že při dnešní vládní sestavě podobná perspektiva není vyloučena.

Čtěte také:
Česká televize není disident, ale mluvčí režimu. A ten se neplatí
Česká televize ve službách Velkého bruselského bratra
Česká televize opět úspěšně hledá dno