Předvolební Polsko: Konzervativní kandidát se dotahuje na liberálního favorita

Poláci za týden vyrazí k prezidentským volbám. Ty se dlouhou dobu jevily jako poměrně nudná záležitost s jasným favoritem, liberálním starostou Varšavy Rafałem Trzaskowským. Ten sice stále přesvědčivě vede (a změní se na tom něco už jen těžko), avšak rozhodujícím bude až druhé kolo volebního klání. A nejnovější průzkumy v tuto chvíli předpovídají velmi těsný boj a naznačují vzrůstající šance podhodnocovaného konzervativního protikandidáta Karola Nawrockého.

Opravdu dlouho to vypadalo na takovou polskou prezidentskou klasiku. Volby se stálými neměněnými kulisami. Stranicky a ideologicky stále podle stejné šablony – společný kandidát „pravolevého“, Bruselu oddaného politického amalgámu, jenž drží u moci současného premiéra Donalda Tuska, versus euroskeptičtější konzervativní kandidát podporovaný bývalou vládní stranou Právo a spravedlnost. Posledních několik týdnů však naznačovalo možnou proměnu tohoto systému dvou vzájemně si konkurujících hegemonů (zjednodušeně – bloku „PiS plus spojenci“ a bloku „Občanská platforma plus spojenci“), který dvacet let nic nenarušilo – ať už na prezidentské, či premiérské úrovni. O co šlo?

V průzkumech se během asi dvou týdnů vyšplhal téměř na úroveň zmíněného konzervativce Nawrockého třetí kandidát – Sławomir Mentzen. Tento polský politik a ekonom je spolupředsedou „krajně-pravicové“ aliance Konfederace svobody a nezávislosti, která sama o sobě v průzkumech veřejného mínění také výrazně zvyšuje své šance na volební úspěch v budoucích volbách do polského Sejmu. Přitom šlo mnoho let o docela okrajový subjekt s jednocifernými volebními výsledky, který neměl opravdu nic jisté. Dnes jde o násobně silnější subjekt, o případného koaličního partnera pro stranu PiS, a především o velikého konkurenta národně-konzervativní PiS (mj. kvůli obří podpoře z řad nejmladších voličů).

Jedná se o velmi zvláštní uskupení, které nemá v žádné jiné evropské zemi svůj přesný ekvivalent. Jde o přísně nacionalistickou a společensky velice konzervativní politickou sílu, nicméně s velmi zajímavými ekonomickými prvky, které bychom klidně mohli označit jako libertariánské. Nejde tedy v žádném případě o subjekt, který by se honosil svou pravicovostí a pak prosazoval tu nejbláznivější socialistickou politiku. A přesně tento pozoruhodný mix idejí reprezentuje samotný Mentzen. Ten navíc vyniká schopností oslovit již zmíněné prvovoliče a obecně mladé lidi, perfektně využívá sociální sítě, prokazuje neuvěřitelnou energii, neustále někde vystupuje…

Někdo by mohl namítnout, že má třicátník v těchto aspektech volební kampaně výhodu, a měl by pravdu. Mentzen je ke všemu ještě velmi mladý (v České republice by dle platného právního řádu na prezidenta ani nemohl kandidovat). Ono obecně platí, že jsou všichni „relevantní“ kandidáti těchto prezidentských voleb poměrně mladí, což je vpravdě inspirující…

Přestože byl tedy Sławomir Mentzen rázem považován za černého koně, jehož klusot kopyt zjevně začal znejišťovat do té doby jasně druhého Nawrockého, poslední průzkumy svědčí o jeho výrazném sešupu. Možná právě proto, že svým náhlým růstem probudil kandidáta podporovaného stranou PiS, který se do té doby ocital v takové zvláštní předvolební letargii. A byť do prvního kola ještě nějaký čas zbývá, Nawrockého už někdo udolá jen těžko. Včas se totiž probral, a zejména v televizních debatách se dokázal prodat jako ta hlavní alternativa, kandidát jediné seriózní opozice vůči Tuskově vládě a jeho prezidentskému kandidátovi. A nikdo jiný než Mentzen ani tu mlhavou miniaturní šanci na volební triumf a překvapení nemá.

Ostatní kandidáti jsou totiž vyloženě irelevantní. Buďto jde o úplně pofidérní kontroverzní osobnosti polského politického života a různé odpadlíky, nebo o jiné kandidáty z řad současné vlády. Proč by ale polský volič tříštil hlasy a sahal po trpaslíkovi, když může volit favorita? Aspiraci nebýt pouhým trpaslíkem se zřejmě snažil naplnit například Szymon Hołownia, maršálek Sejmu a lídr příznačně pojmenované Třetí cesty. Jeho šance však setrvale klesají a polským prezidentem se s pravděpodobností hraničící s jistotou nestane. Poláci zjevně nemají zájem o jednoho z „umírněných konzervativců“, který si vesele vládne se socialisty a progresivisty.

Zdaleka nejpravděpodobnější je tedy střet liberálního starosty hlavního města a konzervativního ředitele věhlasného polského Ústavu národní paměti. Obě jména mají své kvality. Obě jména reprezentují dvě podstatně se lišící Polska. A silná podpora oběma jménům potvrzuje a svědčí o volebně vskutku konzervativní mentalitě polského voliče. Katolický národovec, který je spíše volnotržní, může klidně sáhnout po Mentzenovi, čímž by v rámci aktuální volební matematiky prakticky nemohl ohrozit postup konzervativního kandidáta (ať už Mentzena či Nawrockého), ale stejně se s blížícím se prvním kolem přikloní k silnějšímu z dvojice. Taktéž vládní volič tzv. „volbou srdcem“ milovaného levičáka ze dna grafů předvolebních preferencí prakticky nemůže ohrozit postup Trzaskowského do druhého kola, přesto se rozhodne pro vedoucího hegemona.

Volební překvapení je však možné vždy. Jestli k nějakému obzvlášť nepravděpodobnému dojde v tomto případě, se dozvíme už brzy.

Čtěte také:
Za humny nám sílí velmoc. Polsko má ambici dominovat Evropě
Polsko po evropských volbách – bouře v koalici
Polsko se s Tuskem polepšilo, EK tedy ukončila řízení