Předčasné parlamentní volby v Nizozemsku následující po pádu nestabilní Schoofovy vlády dopadly překvapivě dobře pro progresivisty – toho času se honosící štítkem „liberálové“, či ještě lépe „středoví liberálové“.
Bylo pozoruhodné a paradoxní, když právě protiimigrační pravičák Geert Wilders dokázal po volbách, které proběhly v listopadu roku 2023 a které Wildersova Strana pro svobodu (PVV) vyhrála o parník, vyjednat vládu – v rámci nizozemského volebního systému, který se vyznačuje extrémní mírou proporcionality. Jinými slovy, Wildersova PVV (nálepkovaná jako „krajně pravicová“ či „extremistická“) tehdy potřebovala k vládnutí hned několik koaličních partnerů. Soudilo se, že je stranou zcela izolovanou a s jejím lídrem se žádný slušný politik přece nemůže bavit… Pravicové vítězství však bylo tak výrazné, že Wilderse prakticky nešlo obejít.
PVV se pragmaticky zřekla nároku na premiérský post, který zaujal formálně nezávislý byrokrat Dick Schoof. Mohla však do vlády poslat své straníky, respektive jí byla povolena přímá participace na vládě (což se po úspěchu v parlamentních volbách nepodařilo vyjednat kupříkladu nonkonformním pravicovým Švédským demokratům v obdobném scénáři, který nastal ve Švédsku v roce 2022). Vláda složená dominantně ze středových stran však dlouho nevydržela a Wilders ji opustil se slovy, že v ní zkrátka nedokáže dostát slibům, které dal svým voličům (šlo zejména o migrační a azylovou otázku).
Jestli v tom byl nějaký kalkul, ví asi nejlépe sám Wilders, nicméně byly vyhlášeny nové volby – připadající na konec října roku 2025. Na každý pád, v těchto volbách PVV neuspěla. Na první dobrou se může zdát její výsledek hodně slušný – nakonec se dělí o stejný počet získaných mandátů, a tedy o pomyslnou zlatou medaili s těsným „procentuálním“ vítězem voleb – stranou D66. Jde však o docela zásadní pokles voličské podpory PVV oproti volbám z roku 2023. Její někdejší voliči zjevně prchli buď k radikálnější, nebo k neokoukané konkurenci. K tomu oslabili všichni její bývalí (a značně nahněvaní) koaliční partneři a s Wildersem osobně už nikdo nechce nic mít. Šestadvacet křesel pro PVV mu ve stopadesátičlenném parlamentu na většinu zcela jistě stačit nebude.
Z devíti na šestadvacet mandátů
Faktickým a pravým vítězem nizozemských voleb je politická strana D66, mediálním mainstreamem titulována coby „středová“ a „sociálně liberální“, po dekády své existence stojící spíše na druhé koleji nizozemského parlamentarismu (zcela logicky, vzhledem k drtivé politické konkurenci a dlouhodobým úspěchům jiných liberálních uskupení). Její výrazný úspěch a skokový nárůst podpory (z devíti mandátů skočila za necelé dva roky na šestadvacet!) ze všeho nejvíce vypovídá o tom, že se postupně mění politická mapa Nizozemska.
V tom se koneckonců tato členská země Beneluxu nijak výrazně neliší od celé řady evropských demokracií. Mladí, energičtí a atraktivní politici prostě nahrazují zasloužilé funkcionáře a různé dinosaury tlející příliš dlouho ve strukturách „starých“ politických stran. Zde se hodí udělat malou odbočku k lídrovi D66. Tím je třicátník s ministerskou zkušeností (z Rutteho poslední vlády) a pravděpodobný budoucí premiér Rob Jetten, odpovídající zcela přesně té charakteristice mladého, energického a přitažlivého lídra. Vedle přirozeného politického talentu má navíc dar řeči a také dokázal něco nemožného – (byť o malý kousek) vyhrál volby s bytostně pozitivní kampaní, což je v Evropě alespoň posledních let poměrně nezvyklé. Navíc své straně historicky poprvé získal první místo a tím ji, zdá se, zdařile etabloval na samé špici nizozemského politického světa.
Nejde tedy ani tak o nějaký ideologický posun, nějakou „liberální eskalaci“, co by tuto část nizozemského elektorátu charakterizovalo. Nizozemsko je historicky, ba takřka z podstaty, velice volnomyšlenkářskou zemí. Vlastně v tom není nic složitějšího než prostá generační obměna. Ošklivě řečeno, výměna kádrů. Noví liberálové střídají staré liberály. Struktura střídá strukturu.
Něco podobného koneckonců proběhlo po volbách taktéž na radikální levici, kde její „otec“, notoricky známý Frans Timmermans, rezignoval na post lídra rudozeleného slepence, který byl považován za hlavního Wildersova vyzyvatele… jenže skončil za očekáváním. Jeho místo nepochybně zaujme nějaký rozjásaný, a ještě ambicióznější mladší soudruh.
Čtěte také:
Wilders pokrokářům vyslal další direkt. Evropská liberální fronta je nepoučitelná
Poučme se. V Nizozemsku na kvalifikaci přistěhovalců záleží
V nizozemských volbách vyhrála Wildersova pravicová Strana pro svobodu
