V sobotu 15. listopadu zažilo Česko mimořádný církevní pohřeb. Mimořádný, protože se loučilo s mimořádnou osobností, Dominikem kardinálem Dukou, který stál 12 let v čele české katolické církve.
Pohřeb byl velkým smutkem. Proč? Otec Dominik, podle informace ošetřujícího lékaře, zemřel i na následky stresů, které v poslední době jako pražský arcibiskup, ale i jako emeritní arcibiskup, prožíval. Velké tlaky aktivistů proti jeho postojům byly na denním pořádku. Naposledy kvůli celebrování zádušní mše za amerického křesťanského aktivistu Charlieho Kirka. Otec Dominik tlaky a často velmi nevybíravé osobní útoky médií i na sociálních sítích ustával. Stresy však v jeho těle způsobily své.
Důstojné rozloučení
V době, kdy většina lidí volí pro rozloučení se svými blízkými kremaci či rozptyl (a někdy se vůbec neloučí), je obřad mše svaté za zemřelého skutečně důstojným rozloučením. Nutno poděkovat pražskému arcibiskupství za dokonalé zvládnutí organizačně velmi náročné události. Stovky smutečních hostů, žádný chaos. Arcibiskupství neobesílalo významné představitele státu, ale požádalo zájemce, aby se k účasti přihlásili. Zřejmě si tak ušetřilo nešvar posledních let: zveřejňování pozvánek na sociálních sítích s poznámkami o důvodech neúčasti.
Liturgie i závěrečné promluvy byly promyšleny do nejmenších detailů. Kněží, ministranti, hosté – všichni měli přesné místo a roli, stejně jako zástupci Armády, Policie a Hasičského záchranného sboru ČR. Mši sloužil Dukův nástupce na stolci pražského arcibiskupa, Mons. Jan Graubner spolu s dalšími vzácnými církevními hosty, s apoštolským nunciem v ČR, s primasem Maďarska, s emeritním arcibiskupem Krakova a s gdaňským arcibiskupem, s dalšími arcibiskupy a biskupy z Polska, Slovenska a z ČR a se zástupci ekumeny.
Obřadu se zúčastnili oba předchozí čeští prezidenti s manželkami a současný prezident Petr Pavel. Odstupující vládu reprezentovali ministři Marek Výborný a Petr Hladík z KDU-ČSL a ministryně Jana Černochová z ODS. Premiér v demisi Petr Fiala přítomný nebyl. Mezi hosty byl naopak expremiér Mirek Topolánek a také zástupci rodiny jeho velkého přítele Václava Bendy, syn a poslanec Marek a manželka Kamila. Přítomni byli dále velvyslanci, zástupci akademické, vědecké a umělecké sféry.
Osobní přátelé kardinála Dominika měli speciální roli. Režisér Jiří Strach měl první biblické čtení, svou skladbu Metamorfózy lásky zahrál houslový virtuóz Jaroslav Svěcený, rakvi s ostatky pomáhal nést do krypty europoslanec ODS Alexander Vondra.
Smuteční projevy
Pražský arcibiskup Jan Graubner v úvodu své homilie uvedl: „Pan kardinál byl výraznou osobností. Syn vojáka, který měl rád lidi v uniformě, a dominikán s dobrou formací, muž s povahou cholerika, bojovník za Pravdu a svobodu byl v současné zženštilé kultuře jasně rozeznatelný.“ A dále ocenil jeho neoblomnost v boji za skutečné hodnoty: „Mluvit o pravdách, které nejsou populární, jako že jediným Spasitelem je Kristus Ježíš a v nikom jiném není spásy, je pro některé nepřijatelné. Inkluzivní mentalitě, která se nechce nikoho dotknout, se to zdá neuvěřitelně tvrdé, protože více akcentuje blahobyt, příjemnost a pohodlí.“
Apoštolský nuncius Jude Thaddeus Okolo přečetl v závěru mše svaté kondolenci papeže Lva XIV. V ní mimo jiné zaznělo ocenění: „Vzdáváme díky Bohu za jeho intenzivní pastorační dílo a s obdivem vzpomínáme na jeho odvahu v období pronásledování, kdy navzdory nesvobodě zachoval věrnost Kristu a církvi.“
Prezident Václav Klaus kardinála Dominika nazval jednou z nejvýznamnějších osobností naší země: „V mé první veřejné reakci na úmrtí pana kardinála jsem řekl, že po něm zůstane ‚nepřekonatelná mezera‘. Komentátoři v médiích neprotestovali proti slovu mezera, ale opakovaně se ptali, proč nepřekonatelná. Odpovídal jsem, že se mezera tohoto rozměru nezacelí jmenováním nebo volbou, že osobnost tohoto typu musí růst a uzrát, že na sobě takový člověk musí nepřetržitě pracovat a že toho musí v životě hodně zažít a prožít. To všechno utvořilo Dominika Duku, jak jsme jej znali.“
Pomocný biskup pražský Zdeněk Wasserbauer svým smutečním projevem ukázal, že štít Pravdy, který otec Dominik celý život statečně a odhodlaně nesl, nezůstane ležet v prachu: „Často jsem od něho jistě nejen já slyšel vyprávět, jak když v noci nemůže spát, vstane, sedne si v audienční místnosti a rozsvítí si světla na dva velké obrazy, které zachycují námořní bitvu u Lepanta. A že u toho medituje. Někdy meditoval o tom, o čem bude kázat, nebo co se zrovna řeší v diecézi, v církvi i ve společnosti… a za co je třeba nebát se bojovat. Tehdy v tom roce 1571 šlo o osud Evropy. O její osud jde určitým způsobem i nyní, třeba i díky všem těm šílenostem, které vymýšlíme a kterým se otevíráme… a otec Dominik to prožíval velmi silně. Mnozí mu i v těchto dnech vyčítají údajné rozpoutávání kulturních válek, ale myslím, že on pozvedal hlas tam, kde mnozí z nás nemají odvahu ho pozvednout!“
Závěr mše a uložení ostatků
Po smutečních projevech a po poslední modlitbě svěření kardinála Dominika Bohu zazněla Svatovítskou katedrálou česká státní hymna. Po přenesení rakve za zvuku části opery Nabucco Giuseppa Verdiho zazněla nad kryptou slova Žalmu 16 ve zpěvu hebrejského kantora Michala Chagaj Foršta, modlitbu za zemřelé zazpíval archimandrita Arménské apoštolské církve Barsegh Pilavčjan. Do krypty byla rakev s ostatky pana kardinála Duky spuštěna za zvuku Andělské trubky členy Svatojánského bratrstva, jehož členem byl i otec Dominik, a blízkými spolupracovníky a přáteli. Poté zazněly velké varhany, o něž se pan kardinál zasloužil, jejichž zvuku se však už nedožil. Při odchodu z chrámu zněl zpěv Kristus vítězí, Kristus kraluje, Kristus vládne všem.
Dominik kardinál Duka byl neúnavným bojovníkem proti totalitám, ať zprava (nacismus), tak zleva (komunismus). To, že vnímal totalitní tendence i v dnešní liberálně progresivistické ideologii, mu přinášelo podobně odmítavý postoj části naší společnosti, jaký zažíval ze strany bývalého komunistického režimu. Jeho heslem bylo In spiritu veritatis – v duchu pravdy, proto byl připravený za pravdu bojovat i se pro ni rozdávat, a to až do posledních okamžiků svého pozemského života.
Závěr z poslední vůle otce Dominika
„Děkuji za svůj život Bohu, Panně Marii, svatému Dominikovi, s hlubokou vděčností děkuji rodičům Františkovi a Anežce, sestře a všem blízkým! Jsem vděčný Církvi, a především svatému Janu Pavlovi II. a Benediktu XVI., jako kardinálu Tomáškovi, spolubratřím biskupům, kněžím a jáhnům. Věřícímu lidu, rodné Diecézi královéhradecké a pražským arcidiecézanům! Díky bratřím dominikánům, především otci Metodějovi a Ambrožovi. Můj dík patří příteli Václavu Havlovi a Václavu Bendovi a dalším.
Váš nehodný bratr Dominik Duka OP“
Čtěte také:
Vzpomínka na pana kardinála Duku
Mezera po Dominiku kardinálu Dukovi bude nepřekonatelná…
Pane kardinále, kdo zdvihne váš štít?
Církve si samy určují osoby s právem mlčenlivosti, smlouva to jen posílí.
Česko-vatikánská smlouva posílí pozici nejen katolických kněží, ale i dalších pracovníků církve v případě, že se dostanou do kolize s českými zákony. Na rozdíl od ostatních občanů – vyjma advokátů – mohou duchovní odepřít vypovídat před policií s odvoláním na svou mlčenlivost. lumpárna, je to další utužení rekatolizace, státní správa a instituce jsou skrz naskrz prolezlé libtardy fráterníky.
často se vede spor o to, zda existuje jeden Bůh (monoteismus), nebo jich je více (panteismus). Použijeme-li jednoduchou analogii s flétnou, můžeme tento dávný mýtus navždy vyvrátit. V těle flétny je pouze sedm otvorů, přesto kombinace sedmi tónů a jejich četných permutací vytváří melodii hudby a flétna proměňuje vzduch v hudbu. K vytvoření melodie stvoření používá Bůh také různé tóny. Různá Božstva jsou jako prsty umístěné na flétně, které zdůrazňují jeden nebo více aspektů téhož Boha. Není možné zahrát hudební melodii na flétnu, která má pouze náustek, jímž se fouká, ale chybí jí otvory, jimiž by vzduch unikal ven. Dokud není sedm otvorů, které dávají sedm tónů k vykreslení rozmanitosti, nelze vytvořit žádnou hudbu ani melodii. Proud vzduchu vstupující do flétny je jeden a jediný. I když je vypouštěn sedmi různými otvory, zůstává jedním a tím samým proudem vzduchu. Bylo stvořeno mnoho Bohů, ale Božstva jsou ti Bohové, kteří jsou uctíváni a kteří jsou zcela ztotožněni se svými charaktery. Božstva jsou buď ženská, nebo mužská (Jing a Jang). Byla stvořena podle povahy, funkce a výživy prvotních kvalit (zákon podobnosti, zlatý řez), kterým vládnou a na nichž jsou podle svých různých funkcí ustanoveni jako předsedající Božstva.
všechny církve světa zdegenerovaly absolutně odvádějí lidi od podstaty. evoluční duchovní vývoj člověka člověka neomezuje, a dává mu v čase plnou seberealizaci. dnes musíme pochopit jednu věc – že je to velmi vážná doba, do které
jsme se narodili, nesmírně vážná. A když se díváme na život, nechápeme, že když propásneme tuto šanci našeho vývoje, nejenže ji propásneme pro sebe, nejenže ji propásneme pro naši nebo jen pro jednu zemi, ale propásneme ji pro celé stvoření. Potíž je v tom, že ve jménu Boha, ve jménu evoluce, ve jménu vyššího života se vynořilo tolik falešných lidí, že už není možné nikoho přesvědčit, že v tom zůstalo něco jako Pravda. Za těchto okolností je třeba mluvit o Pravdě. Ale mluvení o Pravdě vám vůbec nedává zkušenost Pravdy. Diskuse o ní vám ji nedá, je to jiná sféra, do které je třeba vstoupit, je to nové vědomí, které musíte získat, abyste pochopili Pravdu. https://www.youtube.com/watch?v=QZVBGyWpNZY
Děkuji za tento pěkný text, pana kardinála jsem si velmi vážila. Trefně a s úctou o něm na pohřbu mluvil pan prezident Klaus.