Pokud se v odhadu úspěchu či neúspěchu nějakého politického uskupení předvolební průzkumy veřejného mínění posledních týdnů opravdu spletly, týká se to bezpochyby hnutí Stačilo!. Proč propadlo? A proč by bylo nejlepší celé Stačilo! raději pověsit na hřebík?
Průzkumy (jako vždy) neodhadly celou řadu věcí: propad SPD, několik procent k dobru a skutečně ohromující výsledek ANO, ne zas tak příšerný debakl vládních subjektů (který některé modely naznačovaly a který vzhledem k finálnímu součtu mandátů SPOLU, STAN a Pirátů jednoduše nenastal). Vzhledem k tomu, že však nemá Fiala šanci skládat vládu, že by ANO patrně v každém scénáři s velkou rezervou zvítězilo (byť bez absolutní většiny poslaneckých křesel) a že se správně neočekávalo, že by měla samotná SPD plus její spojenci s hnutím ANO většinu, tyto neodhadnuté trendy a nezměřené posuny hrají ve finále mizivou roli.
Naopak je zde jedna proměnná, která mohla hypoteticky do povolebního dění rázně zasáhnout a jednoznačnému vítězi voleb v rámci dlouhých jednání trochu rozvázat ruce a rozšířit jeho manévrovací prostor. Ta proměnná se jmenuje hnutí Stačilo!, respektive jeho případný volební úspěch. Právě jeho osud však měřiči českého veřejného mínění neodhadli a po dlouhou dobu jej zásadně nadhodnocovali (popřípadě mohlo být komunistické hnutí v cílové rovince vyluxováno hnutím vítězným, což se teprve dovíme z podrobnějších povolebních analýz).
Ať je to, jak je to – máme tu zcela zkrachovalý projekt Stačilo!. Jeho předáci začnou nepochybně v rámci zachování si cti časem vyjmenovávat různé vnější faktory, které hnutí svedly z cesty jemu předurčeného úspěchu, a prezentovat výsledek 4,3 procenta jako ne zas tak úplně tragický. On však tragický je, a hlavně je výsledkem poněkud ponižujícím pro uskupení, které pomýšlelo na výsledek dvouciferný.
Co by si z tohoto ztroskotání Stačilo! měla vzít případná druhá generace jeho politiků či kandidátů? Za prvé, že se snaží politicky přesvědčit latentně-levičácký národ. Národ a společnost, na kterou sice velmi platí apelování na její domnělé nároky, rejpání se v jejích domnělých křivdách, ale rozhodně nijak nemusí tu odpudivou rudou estetiku, kterou si s sebou mj. čeští komunisté táhnou, a komunistické názvosloví a obecně komunistické žvásty jak vystřižené z éry normalizace.
Lidový lídr ve švédském automobilu a s americkým mobilem
Za druhé, kvalita a autenticita. Objemná skupina, kde se mnoho věcí vzájemně bije. Například image lidového lídra urputně kritizujícího Západ a kapitalismus, který vyjíždí na mítinky s voliči švédským automobilem a fotí se americkým mobilním telefonem. Údajná snaha oslovit i mladé levicové voliče – poměrně dinosauřími kandidátními listinami se jmény, které působí, jako by se tam dostaly náhodou. Stará „dobrá“ komunistická rétorika v kombinaci se zjevným napojením na nejrůznější oligarchy a především – s téměř nekritickým přístupem k tomu hlavnímu z oligarchů (shodou náhod také k expremiérovi a pravděpodobnému budoucímu premiérovi a hlavně: jejich hlavnímu politickému rivalovi). Nekompromisní protibruselská rétorika, pýcha na příslušnost ke „správné straně“ v dobách covidové tyranie… a spojení se s dlouhodobými eurohujery, kteří mj. covidovou tyranii zaváděli přímo z vládních seslí…
Tohle všechno a mnohé další prostě ve výsledku nevytváří obraz věrohodné politické síly. Kdyby se někdo pokusil shrnout kompletní anabázi Stačilo! do jedné věty, vypadala by asi nějak takto: „Komunistická strana zahalená v neoriginálním názvu převzatém od portugalské tvrdé pravice, strejcové, zlaté Volvo, hérečka Maláčová, lísání se k miliardářům…“ Jak si někdo mohl myslet, že tohle může dopadnout dobře?
Třetím bodem neúspěchu tohoto komunistického slepence a něčím, co je konečně potřeba odhodit na smetiště dějin, jsou jeho pofidérní postoje k Rusku a k minulosti (kdy jedno souvisí s druhým). Když dlouhodobě provozujete ke Kremlu velice vstřícnou rétoriku a ruský car následně jednoho dne zahájí vojenskou agresi proti sousednímu státu, asi není namístě tuto rétoriku měnit pouze kosmeticky a pouze pro první týdny oné agrese. Když má vaše politická strana na svědomí čtyři dekády rozvratu, zaostalosti a brutálního týrání vlastního obyvatelstva, asi není namístě tuto vlastní doslova zločinnou minulost nonstop relativizovat a dodnes schovávat na svých kandidátkách lidi, kteří plivají na osobnosti, které komunisté zavraždili, a kteří nejsou s to odsoudit například invazi léta roku 1968.
Distancování od minulosti se nekoná
Všechny tyto postoje jsou veskrze odporné a zločinné – a vedle toho jsou také velmi hloupé a neprozřetelné. Většina evropských postkomunistických stran se dneska alespoň snaží se od své minulosti důsledně distancovat a alespoň nepůsobit nikterak kolaborantsky. Nikoliv proto, že by jejich politici překypovali morálkou, schopností sebereflexe a kritickým myšlení, ale jednoduše proto, že je ten komunistický odkaz strašná ostuda.
Pokud má někdo vizi jakési „tradiční levice“, která se bude zásadně lišit od „moderní levice“ bezskrupulózně eurolokajské, zelené, fanaticky progresivistické, multikulturalistické…, jde o docela dobrý nápad, který určitě může nalézt své stoupence. Potom se má ale inspirovat například starou západní sociální demokracií nebo má vytvořit nějaký nový perspektivní model – pro budoucnost. Nemůže však stavět na vadných základech levice komunistické, která se svými zločiny, neschopností a vazalstvím Moskvě už dávno zkompromitovala a je – a měla by zůstat – záležitostí minulosti, velmi temné minulosti českého národa. Co pozitivního můžeme čekat od pohrobků strany, která naši zemi vtáhla do područí zahraniční velmoci a zavedla zde totalitu?
Jakákoliv drobná politická snaha usilující o to prosadit se (obzvlášť v tak apolitické zemi, jakou je Česká republika), má svou hodnotu, ale konkrétně komunisté už své úsilí předvedli dávno. Měli čtyřicet let na to, aby ukázali, co umí. A také to ukázali. A toho snad nadobro stačilo. Pokud jde o české sněmovní volby, řekl český volič komunistům své „stačilo!“ již podruhé. Jedná se o jedno z pozitiv parlamentních voleb 2025 a dost možná také o docela příznivou zprávu o českém národě. Chceme-li se vyrovnávat s mnohými problémy přítomnosti, pak do boje s nimi rozhodně nepovolávejme maximálně zdiskreditovanou a zkrachovalou minulost.
Čtěte a sledujte také:
Vyseděné vítězství Andreje Babiše
Matěj Gregor: Se Stačilo! do vlády nepůjdeme, byla by to politická sebevražda
Fenomén jménem Stačilo! aneb komunisté jako strážci levicově-konzervativní tradice
